Reprezentativní edice Světový válečný román (1966–1989, celkem 68 svazků, do roku 1969 ji redigoval Zdeněk Kašpar) se věnovala válečnému tématu a zahrnovala jak klasická, tak moderní díla válečné prózy. Většina titulů představovala znovu vydání starších knih, například *Vojna a mír* od Tolstého, *Pole orná a válečná* od Vančury, *Tichý Don* od Šolochova nebo *Salambo* od Flauberta. Edice však přinesla i několik zajímavých děl, která vycházela poprvé, například román Jamese Jonese ...až na věky na konci šedesátých let.
Román Vojna a mír (napsáno v letech 1863-1869, vydáno v roce 1869) je čtyřdílná románová epopej, jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury. Lev Tolstoj se v názvu své knihy inspiroval ve stejnojmenném díle francouzského anarchisty a filosofa Pierra-Josepha Proudhona. V románu vystupuje na 250 postav hlavních i epizodních včetně historických osobností cara Alexandra I., císaře Napoleona či generála Kutuzova. Obsáhlé, barvité líčení bitev (u Slavkova, u Borodina) či vylidněné, hořící Moskvy nemá ve světové literatuře obdoby. Komorní scény ze života vyšší společnosti a milostná vzplanutí a dobrodružství se střídají s líčením historických událostí a boje ruského lidu proti Napoleonovi. Při psaní se Tolstoj neinspiroval jen světovými historickými událostmi, ale i osudy vlastní rodiny. Například předobrazem románové postavě Nataši Rostovové a jejím životním strastem byla autorovi jeho vlastní švagrová T. A Kuzminská. Třetí část epopeje se odehrává v roce 1812 a vypráví např. o bitvě u Borodina a Napoleonovi v Moskvě.
Soubor próz francouzského spisovatele-letce, těžících z mezních situací civilního a válečného letectví. "Kurýr na jih" je milostným příběhem letce. "Noční let" oslavuje letce-průkopníky, dokazující možnost letů v noci. "Země lidí" přinásí zážitky z doby autorova pobytu na Sahaře.Ve "Válečném pilotu" odhaluje autor válku jako břemeno vnucované lidstvu proti jeho vůli. Zde vytyčuje svou filosofii osvobození člověka: "Osvobodit člověka a naučit ho,aby si vládl sám." "Dopis rukojmímu" líčí autorovy úvahy při jeho zajetí v občanské válce ve Španělsku.
Čtyřdílná románová epopej donského kozáctva z let předrevolučních, revolučních a občanské války. Vlastním jádrem díla jsou osudy Grigorije Melechova, příběh jeho velké a tragické lásky k Axiňje Astachovové, jeho boj na straně kontrarevoluce a nakonec pozdní poznání životního omylu a boj na straně lidu.
Román patří ke klasickým dílům s válečnou tematikou, která si po desetiletí nacházejí další generace nadšených čtenářů. Jones zachycuje svět profesionálních vojáků na Havaji (svazek obsahuje knihy Přeložen, Rota, Ženy, Vojenský kriminál a Blues starejch mazáků) a postihuje období kolem japonského útoku na Pearl Harbor s jeho každodenním cynismem, brutalitou, ale i s romantikou chlapského kamarádství a milostných vztahů. Filmová verze příběhu obletěla v 50. letech svět a posbírala osm oscarových ocenění.
Román patří ke klasickým dílům s válečnou tematikou, která si po desetiletí nacházejí další generace nadšených čtenářů. Jones zachycuje svět profesionálních vojáků na Havaji (svazek obsahuje knihy Přeložen, Rota, Ženy, Vojenský kriminál a Blues starejch mazáků) a postihuje období kolem japonského útoku na Pearl Harbor s jeho každodenním cynismem, brutalitou, ale i s romantikou chlapského kamarádství a milostných vztahů. Filmová verze příběhu obletěla v 50. letech svět a posbírala osm oscarových ocenění.
Velkolepá románová freska o stalingradské bitvě Za Volhou není země, kterou napsal Vasilij Grossman několik let po ukončení 2. světové války, si získala v sovětské válečné literatuře své pevné místo. Její bezprostřednost, humanistický patos, ale i autorovo poctivé úsilí proniknout do složitých zákonitostí, příčin, zdrojů individuálního i kolektivního jednání, jež vytváří dějiny a rozhoduje o osudech jednotlivců a národů, budou vždy znovu a znovu upoutávat pozornost čtenářů. Román Za Volhou není země zůstal torzem rozsáhlé epopeje. Nenajdeme zde vpravdě šolochovovské nebo tolstojovské psychologické vedení postav a spletitou propojenost historických událostí s jejich individuálními osudy v bohatě rozvětvených dějových liniích. Síla Grossmanovy knihy tkví jinde – především v opravdovosti a autentické pravdivosti, s níž autor vydává své hořké svědectví. Spočívá ve spisovatelově umění mozaikovitě, kamínek ke kamínku, skládat líčení válečných událostí, drobné postřehy, filozofická zamyšlení, desítky živě vykreslených postav a postaviček sovětských vojáků, jejich rodin v zázemí i ohroženém Stalingradu do monumentálního celku, do sugestivního obrazu jedné z největších bitev druhé světové války – bitvy u Stalingradu. (předsádka)
Román z roku 1892. Předposlední svazek ságy rodu Rougon-Macquartů. Tento rod uzavřela porážka Francie v prusko-francouzské válce. Dílo nemá pevnou dějovou linii a svou kompozicí je blízké modernímu dokumentárnímu románu nebo válečné kronice: kromě autentických historických postav (Napoleona II., generálů Mac-Mahona, Bourgain-Desfeullese) provádí čtenáře válečnými poli a událostmi v Paříži fiktivní postavy (Jean Macquart či sourozenci Maurice Levasseur a Henrietta Weissová)
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.