Lidová knihovna

Puškin kreslíř

Alexandr Sergejevič Puškin

Soukromý neprodejný tisk pro členy Lidové knihovny k Novému roku 1950. Soubor charakteristických ukázek Puškinových kreseb. Průvodní text je založen (podle slov autora) na nejdůležitější literatuře, pojednávající o Puškinovi-kreslíři a o jeho vztazích k výtv. umění.

Publikováno: 1950

Nepřítel v domě

Marie Majerová

Veselé i vážné příhody služek a služebníků. Edice Lidová knihovna, ročník 6, svazek 1.

Publikováno: 1909

Na ostrově

Alois Jirásek

Děj novely A. Jiráska se odehrává na konci předminulého století na česko-německém pomezí, kde do rodiny, která inklinuje k němectví, přichází mladý vychovatel, nedostudovaný právník, aby připravil na české gymnázium malého chlapce, dědice statku. Přeje si to jeho otec, kdežto matka s českou výchovou nesouhlasí. Preceptor Hodoval prožívá na statku lásku k neteři statkáře a zároveň čelí intrikám, které znevažují jeho vlastenecké úsilí.

Publikováno: 1948

Pot

Jorge Amado

Děj povídek se odehrává v sevřeném prostředí jednoho činžáku na předměstí Bahie. Bydlí v něm na šest set lidí a jejich život tvoří nekonečnou a beznadějnou epopej bídy brazilského lidu. Utrpení je strašným důsledkem kapitalistického teroru několika boháčů a imperialistických zájmů USA. Amado zpodobuje třídní uvědomovánísvých hrdinů a jejich oddanou službu ideji socialismu.

Publikováno: 1949

Rodina Frankova

Martin Andersen Nexö

Román, vydaný po prvé r. 1901, je třetím dílem současného pokrokového dánského realisty. Odehrává se v 2. pol. 19. stol. v bornholmském městečku: na příběhu tragického rozpadu proletář. rodiny ukazuje spisovatel jednak nezlomnou vůli pracujících lidí odolávat nárazům života, jednak sarkasticky kritizuje pokryteckou maloměstskou honoraci a její touhu zdát se lepší, než ve skutečnosti je. Ironickým vylíčením okázalé oslavy Dne ústavy naznačuje tehdejší politickou situaci Dánska, kde za vlády Kristiána IX. byli dělničtí předáci a pokrokoví liberálové nejkrutěji pronásledováni. Vlastním obsahem románu je hluboká charakteristika a sociální a lidské pochopení tragiky jedné bornholmské proletářské rodiny: matka - rázná pracovitá žena, z hořkosti z prožitého utrpení a křivd má pro své okolí jen zlá slova a rány a je za to "spořádanými" rodinami odsuzována, zatím co sympatie veřejnosti jsou na straně jejího slabošského muže opilce, jenž je oblíbenou směšnou figurkou městečka a žije z ženiny nekonečné dřiny. Teprve jeho smrt je pro ženu počátkem nového života a sblíží ji i se synem, který se z tuláka a darebáka stává pracovitým dělníkem a počíná se třídně uvědomovat.

Publikováno: 1952

Lidé ze stepi

Jurij Petrovyč Dold-Mychajlyk

Zemědělský román o jihoukrajinském kolchozu v letech 1946-48, jehož námětem je úsilí kolchozníků uzdravit bohatou, úrodnou stepní půdu z následků barbarského hospodaření za fašistické okupace a z následků sucha v létě 1946. Román ukazuje, jak obávané černé bouře, suché větry a nepřetržité lijáky, dříve považované za neštěstí seslané Bohem zdolávají nikoli modlitby a procesí, ale mičurinská věda. Její objevy se ihned stávají praxí kolchozní práce a se starým způsobem hospodaření mizí i stará psychologie lidí, kteří v kolchozu vyrůstají v nadané organisátory, výzkumníky, novátory a mistry vysokých sklizní tím, že se učí chápat sílu kolektivu, důvěřovat sovětské vládě, neuhýbat před obtížemi, nezanedbávat žádnou etapu boje za úrodu a uskutečňovat Mičurinovo heslo: Nesmíme čekat na milosti od přírody - naším úkolem je vzít si je. Formou vzpomínek starých kolchozniků seznamuje román s historií kraje a s vývojem jeho hospodářství za carského Ruska a za občanských válek a připomíná, jaké hrdinské činy vykonali prostí lidé ze stepi v letech fašistické okupace.

Publikováno: 1952

Lidé ze stepi

Jurij Petrovyč Dold-Mychajlyk

Zemědělský román o jihoukrajinském kolchozu v letech 1946-48, jehož námětem je úsilí kolchozníků uzdravit bohatou, úrodnou stepní půdu z následků barbarského hospodaření za fašistické okupace a z následků sucha v létě 1946. Román ukazuje, jak obávané černé bouře, suché větry a nepřetržité lijáky, dříve považované za neštěstí seslané Bohem zdolávají nikoli modlitby a procesí, ale mičurinská věda. Její objevy se ihned stávají praxí kolchozní práce a se starým způsobem hospodaření mizí i stará psychologie lidí, kteří v kolchozu vyrůstají v nadané organisátory, výzkumníky, novátory a mistry vysokých sklizní tím, že se učí chápat sílu kolektivu, důvěřovat sovětské vládě, neuhýbat před obtížemi, nezanedbávat žádnou etapu boje za úrodu a uskutečňovat Mičurinovo heslo: Nesmíme čekat na milosti od přírody - naším úkolem je vzít si je. Formou vzpomínek starých kolchozniků seznamuje román s historií kraje a s vývojem jeho hospodářství za carského Ruska a za občanských válek a připomíná, jaké hrdinské činy vykonali prostí lidé ze stepi v letech fašistické okupace.

Publikováno: 1952