Lidé ze stepi

Román se odehrává v letech 1946–1948 v kolchozu na jihu Ukrajiny a vypráví o snaze zemědělců obnovit zničenou stepní půdu po válce a po následném suchu. Dříve se lidé obraceli k Bohu v dobách sucha, bouří a přívalových dešťů, ale nyní se spoléhají na vědecké poznatky Michurina, které se ihned uplatňují v praxi. S novými metodami hospodaření se mění i myšlení lidí, kteří se stávají schopnými organizátory, výzkumníky a zemědělskými mistry. Učí se síle kolektivu, důvěřují sovětské vládě a s odhodláním bojují za bohatou úrodu, řídíc se heslem Michurina: „Nesmíme čekat na přízeň přírody, ale aktivně ji ovlivňovat.“ Prostřednictvím vzpomínek starých kolchozníků román sleduje historii kraje od carského Ruska přes občanskou válku až po hrdinský odpor místních obyvatel během fašistické okupace.