Výrazem významové proměnlivosti a neuchopitelnosti látky se Kolářovi stala metoda variací, zpracovávajících totéž téma různým způsobem. Charakterizuje v ní neustálý střet mezi „nízkým“ a „vysokým“, a to jak v tematické, zážitkové, tak v rovině jazykové, přičemž markantní je převaha „nízkého“, jež představuje ažnestvůrný svět lidského zla a bídy. Využíváním různých jazykových rovin vytváří Kolář svérázné literární koláže.
Soubor novinových sloupků, vzniknuvších na cestě po Sovětském svazu, které se M. Šagiňanová zúčastnila s výpravou sovětských novinářů. Radostný průvodce po radosti, nazval svůj doslov A.J. Šťastný a píše v něm: Autorka vede čtenáře z kraje do kraje po obrovských rozlohách SSSR, ukazuje jednotlivé úseky staveb a úkolů na splňování první poválečné pětiletky. Dokonale se jí daří přiblížit veliký obrovitý celek v jednotlivostech i v jednotlivcích opět jednotlivci, člověku. Vidíme, jak roste a vytváří se sovět. člověk, nový jedinec lidské společnosti.
Flora Brazierová, prostá dívka, jež vyrostla v krásnou ženu, je zkažena svým rozmařilým milencem, bývalým carským důstojníkem. Zamiluje se do ní bohatý venkovský stařec a Flora ho docela ovlivní. Starcovi příbuzní se snaží získat jeho přízeň, aby tak dosáhli dědictví. Vůdčí notou ve vztahu několika desítek společensky různorodých postav jsou peníze, které určují poměr mezi jednajícími osobami: hned dělají spojence, hned z přátel protivníky.
Román, ve kterém Dickens použil své zážitky z cest po Americe. Hlavní postava románu opět prožívá těžké životní situace, ale nakonec vše dobře skončí. Dickens při psaní těchto románů relaxoval tím, že psal ještě každoročně a jednu vánoční povídku, např. Vánoční koleda prózou, Zvony nebo Cvrček u krbu.