Knihovnička Varu

Balzac a Stendhal o realismu

Honoré de Balzac

Kritický rozbor Stendhalova románu "Kartuziánský klášter v Parmě", jejž uveřejnil Honoré de Balzac r. 1840, kdy ještě byl Stendhal málo známým spisovatelem. Na celkem pochvalný rozbor odpověděl Stendhal Balzacovi dopisem, v němž mu vysvětluje svůj pracovní postup, hlavně otázku formy. Stejně jako Balzac se stal Stendhal kritikem své doby, odkrývaje rozpory společenského řádu měšťácké třídy, i když jeho hrdinové ještě nedovedou najít východisko ze svízelné situace zaviněné prostředím zbohatlých francouzských měšťáků v době ponapoleonské restaurace.

Publikováno: 1950

Pohled do dílny

Marie Majerová

Zpověď velké socialistické spisovatelky, proč a jak tvoří. Byla přednesena v cyklu "Spisovatelé v svém díle" r. 1929 a v tomto 2. vyd. přepracována a doplněna. Psaní románů je odpovědná a těžká práce. Nástrojem spisovatelovým je jazyk. "Ze slova si autor kreslí svůj charakter a sloh". Zdrojem tvůrčího procesu je vždy spisovatelce životní realita. Z ní bere své typy. O ideové náplni díla, o obsahu M. říká: ". . . nemůže být uměleckého díla bez vášně pro spravedlnost". Tato spravedlnost je třídní. Proto M. právem charakterisuje závěrem své dílo slovy : "... v mé próze se projevuje má krev, krev mého proletářského původu a života napěchovaného prací, má láska k lidu, který pracuje a má nenávist k příživníkům. A bojuji-li za něco v svém díle - a každá tvorba je boj - bojuji pro revoluci, protože v ní vidím jedinou možnost nové sociální organisace života a základ nové kultury, nového umění.

Publikováno: 1950

O jazyce a literatuře

Ivan Olbracht

Soubor statí, dříve porůznu uveřejňovaných v rozmezí téměř dvacetiletém. Vedle slavné kritiky "Osudů dobrého vojáka Švejka", v níž byl Haškův román po prvé hodnocen jako vynikající literární dílo, přináší brožurka polemické články o čistotě jazyka, namířené proti úzkoprsé brusičské praxi "Naší řeči" V posledních dvou statích, které přetiskují Olbrachtovu odpověď v časopisecké anketě a podstatnou část předmluvy k Staškovým "Blouznivcům našich hor", přitakává autor na otázku, zda se v nových vydáních mají upravovat texty starších českých autorů; zdůvodňuje svůj souhlas zkušenostmi, kterých nabyl při úpravě textu An. Staška, svého otce. K vydání připravil a poznámkami opatřil Rudolf Havel.

Publikováno: 1953

Jiří Wolker - příklad naší poesie

* antologie

Z konference, jejímž úkolem bylo ukázat cestu, jak zkoumat Wolkrův odkaz z nových, dosud pomíjených aspektů a jak vyložit jeho podnětný příklad, zvláště z hlediska potřeb a úkolů nynější socialistické literatury, přináší sborník čtyři referáty. Osvětlují, za jakých podmínek se vyvíjel Wolkrův vztah k životní a společenskéskutečnosti (A.M. Píša), jaký příklad vyplývá z Wolkrova díla pro dnešní básnickou tvorbu (J. Mukařovský), jaký výchovný a uvědomovací vliv měla Wolkrova poezie a česká proletářská poezie 20. let vůbec na Slovensku (M. Tomčík), a jak vést nastupující básnickou generaci nikoli k wolkrovskému epigonství, ale k samostatné tvorbě v duchu Jiřího Wolkra (V. Závada).

Publikováno: 1954

O Čechovovi

Thomas Mann

Studie, v níž se Thomas Mann vyznává ze své lásky k Čechovovi. Ukazuje, jak z počátku – zaujat monumentálním epickým dílem Balzacovým a Tolstého – přehlížel autora drobné povídkové formy, jak se však později naučil vážit si velkého a přitom nesmírně skromného spisovatele, který přes svůj ironický a skeptický postoj k vlastní slávě, přes tíživé pochyby o ceně vlastního díla „neúnavně pracoval, bavil ubohý svět svými povídkami v nejasné naději, skoro v důvěře, že pravda a humorná forma snad působí osvobodivě na duši a připraví svět pro lepší, krásnější život, jenž bude spravedlivější k lidskému duchu“.

Publikováno: 1957