Sbírka z pozůstalosti duchovního vůdce českého undergroundu, bývalého manažera Plastic People, básníka a kulturního teoretika. K vydání připravil, ediční poznámku a medailon autora napsal Martin Machovec.
Básník, prozaik a cestovatel Konstantin Biebl (1898–1951) patří v české literatuře k nejvýznamnějším představitelům meziválečné avantgardy – tvůrcům proletářské poezie, poetismu a surrealismu. V době, kdy uplynulo 100 let od počátku 1. světové války, připomínáme tímto výborem dílo jednoho z tehdejších nejmladších vojáků,který ve své poezii autenticky zachytil životní zkušenosti své generace. V Bieblově básnickém a vypravěčském umění se spojují hravost, vtip a snění s konkrétními obrazy často bolestné skutečnosti.
O básnické sbírce tvořené pouze akrostichy, tedy texty psanými dnes již značně archaickou a ojediněle používanou formou, uvažoval IMJ zřejmě již od počátku 90. let. V Jirousově literární pozůstalosti se našlo několik souborů takovýchto textů ve stadiu různé rozpracovanosti přípravy k vydání, v nichž nejstarší texty pocházejíjiž z r. 1990, ale ve sbírkách, které autor od tohoto roku sestavil a vydal, se nacházejí jen dva ojedinělé akrostichy: jeden ve sbírce Wydrzie Mediocri a druhý v Magorově vanitas. Ostatní měly být časem vydány samostatně ve zvláštní sbírce. Z celkem asi tří set akrostichů z pozůstalosti IMJ vybral editor Martin Machovec na sto těchto textů, které jsou nyní vydávány jako třetí a poslední soubor básní z Jirousovy pozůstalosti – a také jako splátka na letitý dluh vůči autorovi, čtenářům i nakladateli.
Hrubínův výbor překladů slavného francouzského básníka Verlaina, jehož dílo patří k pokladům světové kultury. Překlady jsou převážně z prvních pěti Verlainových sbírek (z Básní saturnských, z Galantních slavností, z Blahé písně, z Písní beze slov a z Moudrosti, tři básně z knihy Dávno a nedávno a jedna z pozůstalosti). Doslov Aleš Pohorský.
První část této půvabné antologie lze charakterizovat jako vzpomínku, neboť jsou v ní obsaženy texty, které vznikaly ještě za působení legendárního autorského tandemu Vodňanský-Skoumal. Tyto texty je možné přibližně ohraničit roky 1965-1981. Hlavní jádro tohoto zřejmě autorského výboru však tvoří již samostatná tvorba Jana Vodňanského a prezentuje aforismy, glosy, epigramy, rozsahem velmi stručné básnické texty a podobné "delikatesy", napsané převážně v průběhu posledních zhruba deseti roků. Jan Vodňanský se v nich projevuje jako jako tvůrce svébytného humoru a vtipu, bohatě využívající možností slovních hříček a hrátek, který se nevyhýbá jak osobitým "důvěrným sdělením", tak ani nejrůznějším společenským tématům. Výbor z osobité poezie "lidového filozofa" Jana Vodňanského obsahuje ukázky z autorovy tvorby z širokého časového období, od šedesátých let minulého století prakticky až do současnosti.
Sbírku Magorův ranní zpěv dělí od sbírky Magorova děťátka více než dvacet let, ale spojuje je v Jirousových básnických textech dosti výjimečná hravost, odlehčenost. Většinou zde chybí ona závažná "existenciální" témata a svědectví o hrůzách pobytu v komunistických vězeních i na relativní mimovězeňské svobodě. Magorův ranní zpěv je první Jirousovou sbírkou vydanou v samizdatu (1975), již tvoří causerie a literární experimenty, kdežto sbírku Magorova děťátka sestavil autor při přípravě prvního vydání Magorovy summy z básnické žně první poloviny devadesátých let: oproti stejně datovaným sbírkám Magorův soumrak a Wydrzie Mediocri (1997) vyznívají Magorova děťátka o poznání radostněji.
Výlevy Nářky Smích je zatím poslední sbírka Lawrence Ferlinghettiho z roku 2014. Knížka možná skromná co do počtu stran, bohatá však co do obsažnosti sdělení – na to jsme ostatně u tohoto básníka zvyklí. České vydání knihy vychází u příležitosti 100. narozenin autora. S doslovem Luboše Snížka.