Edice představuje špičkovou současnou prózu od anglicky píšících autorů a autorek, tedy z USA, Velké Británie, Kanady a Austrálie. Tituly mohou být nejen odzavedených spisovatelů, ale i od velmi mladých začínajících autorů, jejichž debut způsobí v zemi svého vzniku jisté pozdvižení, a to co se týče obsahu nebo formy. Tato edice by měla ukazovat tu nejvyšší laťku spisovatelské profese v anglicky psané literatuře, a tomu odpovídá i vysoká kvalita českých překladů. Obálky nepřebíráme, přebaly tak poskytují platformu pro zavedené i začínající české výtvarníky. V roce 1994 edici založila tehdejší šéfredaktorka Eva Slámová, která ji také vedla až do své předčasné smrti v roce 2010. V roce 2009 vyšel 100. svazek edice. Periodicita: v průměru 6-7 svazků ročně, např. v roce 2009 ale dokonce 12 svazků. Autorem grafické podoby je Libor Batrla. Ocenění: Magnesia litera 2011 - Edice AAA získala Literu za nakladatelsky čin.
První vydání v pořadí sedmého románu amerického spisovatele Johna Irvinga, autora světově proslulého bestselleru Svět podle Garpa, vypráví příběh prazvláštně nadaného chlapce Owena Meanyho, posmívaného mezi svými vrstevníky, ze kterého se však posléze stává mladík nebývalé autority, prorok, jenž prožívá absurdní novodobou paralelu s životem Ježíše Krista.
John Kennedy Toole, autor slavného Spolčení hlupců, napsal Neonovou bibli již v šestnácti letech, vydání se však dočkala až dvacet let po jeho tragické smrti. Jde o zvláštní a temnou knihu, v níž se na rozdíl od Spolčení hlupců jen občas zablesknou groteskní náznaky a satirická nálada. Působivý baladický příběh je umocněn jednoduchým jazykem a naprosto přímočarým proudem vyprávění.
Chance je zahradník, který desítky a desítky let žije jen v malém prostoru domu a jeho zahrady. O světě okolo nás neví téměř nic, zná ho jen z televizní obrazovky. Když jeho pán zemře, musí opustit bezpečnou zónu a poprvé od svých čtrnácti let vyjde mezi lidi. Automobily jsou úplně jiné, než přepychový Ford ze třicátých let, který Chance desítky let oprašoval. Není divu, že přehlédne limuzínu a stane se účastníkem dopravní nehody, jak se píše v protokolech...
"A uzřela oslice anděla" je neskutečně zvláštním příběhem a vypovídá o nedozírné autorově fantazii. V úvodu knihy hlavní hrdina začíná příběh autentickým popisem vlastního porodu a postupně rozkrývá své genealogické vztahy s lidmi, pro které je slovo "šílení" málo šílené. Popisuje prostředí svého dětství, z nějž by nevyšel s kouskem zdravého rozumu ani Svatý otec. Hlavní osa příběhu nás vede světem, ve kterém nic a nikdo není normální, světem, který každého stáhne až na dno. „Dno“ ovšem neznamená, že se lze jen tak odrazit a stoupat ke slunným zítřkům. Na dně totiž bývají nejsilnější spodní proudy a nejstrašlivější příšery, na které se člověk nikde dříve nemohl připravit. Nick Cave v „A uzřela oslice anděla“ ovšem nepopisuje žádnou pohádku, ve které vystupují jakási strašidla a bubáci. Tento „sestup“ se odehrává čistě v člověku a je pouze o lidech a o jejich „schopnostech“. Za zmínku také stojí jazyk, jaký Nick Cave vkládá do svého románu. Způsob mluvy a jakási psychologická podbarvenost hovoří o zcela jasné představě, o čem píše. Jeho fantazie jsou zcela jistě svým způsobem „prožité“.
Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci...
Za tento román (první díl tzv. Hraniční trilogie) získal autor v roce 1993 Národní knižní cenu i Národní cenu literární kritiky a rázem se zařadil mezi špičku nejlepších amerických prozaiků. Kniha představuje ten druh prózy, který má v americké literatuře dlouhou a pevnou tradici – román zasvěcení. Je protipólem akčních velkoměstských zalidněných a upovídaných příběhů. Román je zasazen do roku 1949 – zdánlivě neaktuální doby. Šestnáctiletý John Grady Cole a jeho kamarád Lacy Rawlins utečou na koních ze svého domova v Texasu a vydají se do Mexika. Po cestě se k nim přidá ještě jeden o něco mladší kluk a všichni tři jedou přes poušť, vstříc svému dospělému věku, každý po svém. Hlavní morální i romantický hrdina John Grady Cole si na cestě k dospělosti vyzkouší hned několik rolí najednou: kamaráda, „otce“ i milence.
Parfém bláznivého tance je románem o nejstarší lidské touze: neumírat. "Nehledám kořist ani nová území, další ženy ani slávu, a když se to tak vezme, ani pouhé prodloužení života. To, co hledám, nikdy neexistovalo, ani na zemi, ani na moři." Říka hlavní postava knihy, král Alobar, kterému se skutečně podaři potloukat se světem od starověku přes středověk až do časů současných. Táto moderní pohádka pro dospělé, odehrávající se na několika místech světa, putující časem a odvíjející se - se stejnou lehkostí a chytlavostí - jako televizní seriál a zalidněná zajímavými a bizarními postavami nám dává odpočinou od starostí všednodenních a ukazuje na neohraničitelnost lidské fantazie, na nespoutanost lidských snů, na možnost spřádat si po libosti nejrůznější smyšlenky a hrát si v oblasti fiktivního uvažování - zvláště pokud jde o téma, ve kterém člověk může vždycky jenom fantazírovat.
Román Jmenuji se Ašer Lev vyšel v USA v roce 1972 a dočkal se nesčetného množství dotisků. Jednoduchý název knihy vyjadřuje ve své podstatě velmi mnoho: prosazení vlastní identity a individuality navzdory pevnému sevření v židovské komunitě. Výtvarný talent není ve společenství, v kterém malý, výjimečně nadaný Chaim vyrůstá, považován za dar od Pána světa, ale za pokušení z té Druhé strany zla, jež přetahuje pravověrného žida nutně do pomíjivého světa gójů. Jednoduchý příběh o dospívání talentovaného žida, který se stane umělcem, přestože to znamená rozchod s rodinou a komunitou, v níž vyrůstal, je nesmírně sugestivní výpovědí o základním smyslu umění obecně o potřebě tvořit skutečné umění, o židovském náboženství a o velmi zvláštním střetu židovství s křesťanstvím. Proč nakonec namaluje Ašer Lev, ortodoxní žid, který se nezříká své víry, svůj nejslavnější obraz s motivem ukřižováním? Chaim Potok se ke svému hrdinovi-malíři vrátil. V roce 1990 vyšel román Dar Ašera Lva, ve kterém se Ašer Lev už jako uznávaný umělec vrací po letech s vlastní rodinou do své newyorské chasidské komunity na pohřeb strýce. Je stále zatracován, ale v jeho synu se zhlédne Ašerův otec, velký rebe, který hledá, komu by předal své postavení.
Tato kniha vyšla Allenovi jako první v roce 1971 a byla kompilací sedmnácti nejlepších povídek, které napsal od r. 1966 pro časopis The New Yorker. Kromě své milované ruské literatury četl Allen samozřejmě i literaturu americkou, z básníků má rád Whitmana, Frosta, Sandburga, Dickinsonovou, Cummingse a ze svých kolegů Arta Buchwalda a SaulaBellowa. Přesto Allen psal své povídky čistě pro zábavu.
Bláznivý a hravý román nezapírající psychedelické nálady konce 60. let se zamýšlí nad smyslem mýtů, náboženství a víry a nad spojením člověka s přírodou, ilustruje rozdíl mezi mužským a ženským přístupem k životu.
Děj Hranice se odehrává na jihu Spojených států a v Mexiku před druhou světovou válkou. Hlavním tématem je překročení pomyslného prahu dospělosti dvou dospívajících bratrů v sepětí s přírodou, jejími odvěkými rytmy, na pozadí boje dobra a zla. Příběh má silný filosofický náboj, ale dá se číst i jako western – jako příběhsynů, kteří se rozhodli pomstít své zavražděné rodiče. Kniha volně navazuje na román Všichni krásní koně a je tak druhou částí tzv. Hraniční trilogie.
Nejvýraznější současný americký spisovatel mladé generace se českým čtenářům již představil dvěma knihami: Zářivá světla velkoměsta a Ransom. Jeho třetí román z r. 1988 je svéráznou knihou už z toho důvodu, že ji sice napsal muž, ale v ich-formě coby mladá, dvacetiletá dívka. V románu je zachycen a vylíčen New York konce 80.let, kdy toto velkoměsto dosáhlo téměř anarchického horečného stavu a šílenství. Každý se zde chová, jako by už nemělo být žádné zítra. Proud vyprávění Alison Pooleové je fascinujícím a zoufalým svědectvím mladé ženy, již prostředí New Yorku nutí k divokému způsobu života, po němž vnitřně tak úplně netouží.
Kurt Vonnegut napsal kdysi román, jejž pojmenoval Časotřesení, nebyl s ním však příliš spokojen, a rozhodl se ho tedy odložit do šuplíku. Jeho hrdinou byl starý známý Kilgore Trout, spisovatel vědeckofantastických povídek, který měl víc odvahy než jeho stvořitel. Své literární výtvory nestrkal do šuplíků, nýbrž je po dopsání okamžitě vyhazoval do pouličních odpadkových košů. Proč je nezahazoval doma, ptáte se? To nešlo. Kilgore Trout byl bezdomovec. 13. února v roce 2001 se vesmír z nějakého neznámého důvodu rozhodl náhle smrštit a opět roztáhnout. Výsledkem tohoto vesmírného škytnutí byl časový posun, jenž během zlomku sekundy vrátil na Zemi vše o deset let nazpět, do 17. února roku 1991. Lidé si tedy museli nedobrovolně opět projít vším, dobrým i zlým, čím si v právě uplynulém desetiletí již jednou prošli. Vstoupili zkrátka doslova podruhé do téže řeky. A pak že to nejde! Někdy v polovině této reprízy vytáhl pan Vonnegut, elá hop, z šuplíku svůj starý rukopis. Prolistoval jím a zřejmě mu už tak hrozný nepřipadal. Některé jeho části použil jako cihly k vystavění svého údajně posledního románu na rozloučenou. A aby se mu Časotřesení nesesypalo jako onen příslovečný domeček z karet, pospojoval tyto cihly maltou vzpomínek na vlastní dětství, dospívání, sourozence, strýčky a tetičky, a tak dále, a tak dále. Poslyšte: zajímalo by vás, kdo zavraždil Troutovu matku? Proč vymřel bermudský orel mořský? Proč nebyla po Hirošimě a Nagasaki svržena třetí atomová bomba také na Jokohamu? Proč vybuchovali datlové u jezera Disappointment? Kdo objevil Troutovy povídky v drátěném odpadkovém koši před Americkou akademií umění a literatury? Chtěli byste vědět, co se stane, až desetileté repríza skončí? Tak si to koukejte přečíst! Cililink!
Sonda do jednoho manželského života (zjevně autobiografická), kde spolu žijí muž a žena a jejich děti: kluk a holka. On je známý spisovatel, kterému to zrovna moc nejde a má náročnou, věčně nespokojenou manželku.
Prvotina jedné z nejvýraznějších současných anglických autorek. Zčásti autobiografická kniha vypráví v první osobě příběh dospívající dívky, jejíž život se v mnoha směrech liší od představ většiny lidí. Celá kniha je napsaná velmi živě a s jemnou ironií, je zabydlena svéráznými ženskými postavami a téměř dokonale postrádá jakékoliv mužské postavy, je prokládána pohádkovými příběhy, které vyvažují jednoduché prostředí, v němž se román odehrává, a přináší originální pohled na hledání lásky a vlastní životní cesty.
Román amerického autora vypráví o novomanželském páru, který cestuje přes Ameriku do New Yorku v autě, které vypadá jako pečená krůta. Novomanželka se chce stát umělkyní, její muž, svářeč, který krůtu stvořil, tyto ambice nemá. Nicméně jeho „umělecké ztvárnění“ auta vzbudí zájem uměleckých kruhů, stane se sochařem a vytváří sochu pro Židy i Araby do Jeruzaléma. Na cestě párek doprovázejí Lžička, Špinavá ponožka a Guláš v Konzervě, které novomanželé zapomněli při milování v jeskyni, kde se k životu probudil také Malovaný kolík a Lastura, dvojice předmětů se zvláštním posláním, která směřuje do Jeruzaléma. Půvab knihy není ani tak v příběhu, jako v autorově vypravěčském umu.
Kanadský básník a romanopisec je dnes světoznámým autorem díky oceněnému románu Anglický pacient, jehož filmová verze získala největší počet Oscarů v r. 1997. Autor byl do té doby známý spíše jako vynalézavý experimentátor, rozbíjející běžné románové postupy, spojující poezii a prózu, ale také normální děje se značně fantastickými, až surrealistickými jevy. Do této skupiny jeho děl patří i fiktivní memoár Máme to v rodině z roku 1982. V barvité a exotické mozaice poskládané z příběhů, anekdot, básní a faktografických pasáží Ondaatje oživuje svoji minulost a mapuje svůj rodokmen: pochází ze Srí Lanky, kde žil až do svých devatenácti let.
Dva roky po prvním a slavném románu Vyhoďme ho z kola ven vyšel Keseymu v roce 1964 román druhý – Tak mě někdy napadá. Objevuje se v něm opět téma romantického superhrdiny – Kesey příběh zasadil do svého rodného kraje, do státu Oregon, a s dovedností skvělého fabulátora vypráví osudy svérázné dřevorubecké rodiny Stamperů, z níž se chce každý prosadit po svém. Sám Kesey prohlašoval, že tak dobrou knihu jako tuto už nikdy nenapíše.
V roce 1990 se americký židovský spisovatel Chaim Potok vrátil po osmnácti letech k hrdinovi své slavné knihy Jmenuji se Ašer Lev, aby pokračoval v jeho fiktivním osudu. Ašer Lev se v něm přes odpor své přísné židovské komunity i odpor svého otce stane malířem a proslaví se kontroverzním obrazem ukřižování. Jako ve skutečnosti i v příběhu uplyne dvacet let. Ašer Lev je celosvětově uznávaným umělcem a žije i s rodinou v Paříži. Přesto má stále pochybnosti o svém pravém životním povolání. Úspěch mu nepřinesl to, co očekával. Ašer Lev se vrací do své newyorské chasidské komunity na pohřeb milovaného strýce. Je stále zatracován, ale v jeho synu se zhlédne Ašerův otec, velký rebe, který hledá, komu by předal své poslání. Chaim Potok ve svém románu opět rozehrává dramatický příběh o tom, jak je složité opustit svět a tradici, jež ho formují.
Tento román se vrací do Japonska těsně po druhé světové válce. Hlavní postavou a vypravěčem příběhu je malíř Masudži Ono, který dal ve 30. letech svůj talent do služeb japonské militaristické propagandy, a svého nejlepšího žáka dokonce udal na policii jako ideologicky nespolehlivého. Ono se jako mnoho lidí své generace stává náhlespolečensky nežádoucí osobou a měl by se možná za své minulé činy „omluvit“ sebevraždou, avšak malířova fasáda dlouho nejeví žádné známky trhlin. Náš čtenář jistě ocení pohled do nitra člověka, jenž se lidsky i umělecky propůjčil totalitnímu režimu a přežil jeho pád.
Klíčovou otázkou, kterou Robbins ve svém třetím románu řeší, je, jak dosáhnout toho, aby ve vztahu vydržela láska. Krom toho ovšem píše i o možném mimozemském původu rusovlasých lidí, významu pyramid, významu Měsíce, osobní svobodě uvnitř i vně lidské společnosti a v neposlední řadě i o mystických významech krabičky cigaret Camel. Celou knihu navíc prokládá několika vsuvkami, v nichž dokumentuje obtížnost vzniku románu.
Ve své čtenářsky úspěšném románu rozehrává britská spisovatelka, která se našim čtenářům představila už svou prvotinou Na světě nejsou jen pomeranče, příběh z doby napoleonských válek. Prvním vypravěčem je mladý francouzský venkovan Henri, který nadšeně narukuje do Napoleonovy slavné armády, ale nestává se vojákem, nýbržkuchařem a Napoleonovým pikolíkem. Druhým vypravěčem je pak svobodomyslná Benátčanka, převozníkova dcera Villanelle. Jejich životní pouti se za ruského tažení osudově protnou a mají svou dohru v Benátkách. Příběh nabývá místy rysů magického realismu.
Výbor ze starých Vonnegutových povídek, které vyšly pouze časopisecky zhruba před čtyřiceti lety a víc, si na samém skonku končícího století vymyslel autorův dlouholetý přítel a kritik Peter Reed z katedry anglistiky na Minnesotské univerzitě. Budiž mu za to dík. Potěšil tím nejen slavného spisovatele, ale hlavně řady čtenářů, kterým by se tyto povídky jinak už asi nikdy nedostaly do rukou. To období, z něhož pocházejí, jsou léta 1954–1961, na něž v úvodu Vonnegut vzpomíná jako na zlatou éru časopiseckých povídek. Bylo to v době, kdy dodavatelem zábavných příběhů pro volný čas obyvatel, jímž se brzy nato stala televize, byla řada časopisů, které sháněly a otiskovaly povídky. Místo koukání na televizi se relaxovalo v křesle s časopisem v ruce. Při čtení této knihy nás musí napadnout „staré dobré časy“, kdy ještě i zábava bývala inteligentní. Člověk aby začal litovat, že ta éra už je pryč. Kurt Vonnegut je jedním z mála nestorů moderní americké literatury, který má dar chytře a humorně zároveň, se smysluplným vzkazem pro celý svět, vyprávět příběhy, které se vám chce číst i dnes, třebaže je po éře povídek, a které se budou číst i za sto let, protože jejich chytlavost nemizí s časem. Vonnegut je od přírody vypravěč, má o čem mluvit a ví přesně, co chce říct.
Významný román židovského amerického spisovatele, od něhož si čeští čtenáři oblíbili především prózu Jmenuji se Ašer Lev (česky 1996) a její volné pokračování Dar Ašera Leva (česky 1999). „Každý začátek je těžký,“ to je věta, která jako leitmotiv prochází vyprávěním Davida Lurieho, jenž vzpomíná na léta dospívání v newyorském Bronxu v době velké hospodářské krize a na překážky, které mu kladlo do cesty podlomené zdraví, nepřátelské sousedství a v neposlední řadě i otec, jehož náboženský dogmatismus vyvolal v synovi vzpouru.
Poslední román autora slavného Přeletu nad kukaččím hnízdem (česky pod názvem Vyhoďme ho z kola ven) je brilantní, vtipný a povzbudivý příběh o boji lásky se zlem v posledním slušném místě na světě. Píše se rok 2017 a Izák Sallas, legendární ekologický terorista 90. let, se probudí ve stařičkém přívěsu nad aljašským přístavem Kuinak uprostřed noci, v níž ho potká hned několik špatných znamení. Nejdřív vzteklý démon, z něhož se vyklube kočka s hlavou uvězněnou ve sklenici od majonézy, a pak stříbrovlasý albín Nikolas Levertov, který se snaží vymlátit duši z polonahé Eskymačky. Když další den vidí, jak do přístavu vplouvá obrovská stříbrná jachta filmařské společnosti s Levertovem na palubě, pochopí, že si Nikolas přijel vyrovnat pár starých účtů. Sallas už chtěl prožít zbytek života v klidu a lovit s přáteli ryby, ale když sleduje, jak Levertov korumpuje město balíky peněz filmové společnosti a balíčky drog, zjistí, že má v sobě ještě dost síly a odhodlání, aby zlo vyhnal z města. Je to napínavá obhajoba poslední výspy starého světa před nájezdem zástupců civilizace, dusící se v penězích a ve skleníkových plynech.
V roce 1984 se svou prvotinou Vosí továrna (česky 1998) prorazil tento britský autor jednou provždy do světa krásné literatury i do světa sci-fi literatury. Román Most (z jeho tvorby v oblasti krásné literatury) z roku 1986 má nejméně čtyři roviny a nesmí se vyprávět, protože jeho kouzlo i smysl tkvějí právě v rozuzlování oněch složitých rovin. Co lze říci, je to, že po téměř osudové nehodě se hlavní hrdina ocitá v jakémsi alternativním světě, kde neplatí omezení časem ani prostorem. Tím světem je ohromný, zdánlivě nekonečný most, kde vládnou absurdní pravidla a kde si nikdo není jistý, co vlastně platí (natož čtenář), a z hrdinovy amnézie mu pomáhá výkladem snů tajemný dr. Joyce.
Po I. B. Singerovi nejznámější americký židovský spisovatel vydal roku 2001 trilogii novel, které jsou propojeny postavou ženy, jejíž život se dotkne tří velmi odlišných mužů. V námětech novel se odrážejí nejsložitější témata 20. století. Ilana Davita Dinnová se náhodou ocitá v roli posluchačky životních osudů tří mužů: první se týká dobytí jednoho polského města německou armádou a dění v místní synagoze, druhý idealistického ruského lékaře v době ruské občanské války a pak studené války, zaznamenaný písemně bývalým agentem KGB, a třetí významného profesora historie vojenství, který píše své memoáry. Osu knihy tvoří také životní příběh samotné posluchačky. Ze studentky, která dává hodiny angličtiny, je v poslední novele již slavná spisovatelka.
Ve volném pokračování románu Vyvolení stojí Reuven na prahu dospělosti a zároveň i před otázkou, jaké je jeho místo v židovské tradici. Kniha o střetávání starého a nového, o vztahu k tradičním hodnotám a zápasu o ně, o duchovním hledání vlastní cesty.
Historický román, inspirovaný skutečným příběhem legendárního australského bandity Neda Kellyho, popraveného v roce 1880. Strhující román jednoho z nejvýraznějších australských autorů vypráví o chlapci vyrůstajícím v irské přistěhovalecké rodině, o bídě a drsném životě domkářů v Austrálii 19. století a o tom, jak je snadné ocitnout se na nesprávné straně zákona, pokud se člověk nenarodil jako boháč a nemíní spolupracovat se zkorumpovanou policií. Bandita Ned Kelly, proslulý štědrostí ke svým příznivcům, byl po své smrti mezi chudými australskými přistěhovalci skutečnou legendou, mužem, který vášnivě protestoval proti nespravedlnosti, páchané na chudých nájemcích půdy a jeho mýtus snese srovnání s anglickým Robinem Hoodem. Kniha získala prestižní literární cenu Booker Prize za rok 2001.
V pořadí třetí román přední současné britské prozaičky je přímo naditý podivuhodnými věcmi a ději. Splétá síť pronikavých a barvitých příběhů, které střídavě vypráví výstřední rabelaisovská obryně – Psí žena neboli Psářka – a její éterický nevlastní syn Jordán. Oba žijí na slizkém břehu Temže v Londýně 17.století. Wintersonová si však zasazením příběhu do historie pouze vytvořila jisté vakuum, v němž čtenář dojde osvobození od možných předsudků vůči dějům a postavám. Román samozřejmě vypovídá o naší době; postava Psí ženy je zrcadlem, v němž se zračí zoufalý stav světa a lidí – obryně vypráví o obecných nectnostech s ohromující otevřeností až brutalitou a často na sebe bere roli soudkyně a vykonavatelky trestu.
Po tragickém ztroskotání japonské nákladní lodi Tsimtsum, převážející bývalého ředitele zoo s rodinou i jeho zvířata z Indie do Kanady, se na rozbouřené hladině Tichého oceánu pohupuje osamělý záchranný člun. Posádka člunu se skládá z hyeny skvrnité, zebry (se zlomenou nohou), samice orangutana Bublinky, dvoumetrákového bengálského tygra – a šestnáctiletého indického chlapce jménem Pí. Kulisy jsou připravené pro jeden z nejpozoruhodnějších anglosaských románů současnosti. Román Pí a jeho život (Life of Pi, 2001) mladého kanadského spisovatele Yanna Martela (*1963) je formativní dílo plné ohromující imaginace. Inteligentní humor, neustálá konfrontace člověka a jeho náboženských vyznání se světem zvířat, mytologický rozměr a působivé poselství románu těší a okouzlují čtenáře na celém světě. Promyšlená struktura, překvapivý konec a neobvyklá šířka záběru navíc zaručují, že se ke knize budete chtít znovu a znovu vracet. Kniha, ověnčená několika cenami včetně britské Man Booker Prize, byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků.
Po řadě mužských hrdinů vypráví tento Potokův příběh dívka. Už jsme se s ní setkali ve Starých mužích o půlnoci. Davita se musí předčasně rozloučit s dětstvím. Na dálku prožívá, jak na druhé straně oceánu sílí fašismus a antisemitismus a propuká válka, přitom nahlíží do spletitých osudů svých rodičů, pocházejícíchz odlišných světů, a snaží se jim porozumět. A touží být šťastná.
Román I Am the Clay napsal Chaim Potok v roce 1992. Tematicky v něm opouští svět židovské rodiny a obrací svoji pozornost do zcela odlišného prostředí. Po Knize světel se vrací ke svým zkušenostem duchovního v americké armádě v Koreji. Válečné útrapy Korejců tentokrát pozoruje z perspektivy tradiční korejské společnosti. Jednoduchýmjazykem působivě vypráví dramatický příběh tří lidí, které svedla dohromady náhoda. Starší manželský pár najde při útěku ze své vesnice v příkopu jedenáctiletého těžce zraněného chlapce, který v ženě vyvolá vzpomínky na vlastní dítě, jež jí zemřelo po porodu.
Další román velmi populárního americko–židovského spisovatele. Příběh se odehrává v době korejské války a těsně po ní v prostředí newyorské židovské komunity, v Koreji a také v Japonsku. Gershona Lorana, tichého studenta rabínského semináře, sužuje temná realita okolního světa. Kromě strýce a tety, kteří silně zatrpkli po smrti jediného syna, nemá žádné příbuzné. Bez rodičů a přátel vidí Gershon naději pouze ve studiu kabaly, mystickém učení vidin, pravdy a světla. Kabala je tak jedním ze stěžejních témat knihy.
Tuto pozoruhodnou knihu napsal slavný autor románu Vyhoďme ho z kola ven (Přelet nad kukaččím hnízdem) spolu s kolegou Kenem Babbsem. Vypráví tu příběh skutečných lidí, dávných hvězd slavného Pendeltonského rodea, kde vystupoval mj. světoznámý Divoký Bill Cody. Vypravěč si nezadá s humorem a citem pro historický detail, přestože příběh samotný stojí na pravdivých základech jen jednou nohou; ta druhá se opírá o zábavné historky, které se o hrdinech Pendeltonského rodea dodnes vyprávějí. I proto se Poslední rodeo dá číst jako napínavě napsaný šestákový román z prostředí Divokého západu. Ken Kesey patřil k nejvýraznějším americkým prozaikům 2. poloviny 20. století a Ken Babbs byl jeho přítelem a životopiscem. zdroj: knihy.abz.cz
Vlastními zážitky inspirovaný román mistrného vypravěče. Kosinského krutý, ironický, podivně perverzní, přesto však vysoce morální svět je imponuje příběhy hledačů citového vzrušení a fyzického napětí, kterým sex otvírá dveře a odhaluje jim pravdu o jejich vlastním já. George Levanter se neustále pohybuje prostorem i časem. Nasvých cestách po Evropě a Spojených státech střídá nejrůznější prostředí a setkává se s mnoha zajímavými, mnohdy však ideologicky, citově či fyzicky deformovanými lidmi. Prožívá řadu nevšedních dobrodružství, za kterými však vždy stojí autorův záměr postavit svého hrdinu do situací, které mu umožňují odhalit něco nového o našem životě a o světě, v němž žijeme.
Přepracované vydání čtyř autorových debutantských povídek, jimiž se odstartovala jeho úspěšná spisovatelská kariéra. Titulní povídka líčí emocionálně zničující prožitek umírání spolužáka na AIDS, kdy všechny zvraty ve vývoji nemoci a s nimi nálad a pocitů nemocného i jeho přítele, souznějí s dějinnými zvraty celého dvacátého století. Druhá povídka, opět s velmi působivým, emocionálně silným vylíčením zážitku z hudby, vypovídá o osudu mimořádného talentu, který v současném světě nezvladatelné nabídky zábavy a informací nemá šanci být rozpoznán a vyniknout. V dalších dvou povídkách autor nápaditě a působivě variuje s formou, aby dosáhl opět velmi silného emocionálního účinku a vcelku nečekané pointy. Za romány, které následovaly po jeho prvních povídkách, obdržel autor v roce 1996 cenu za nejlepší debut, a v roce 2002 za román "Pí a jeho život" prestižní britskou Man Booker Prize za nejlepší román roku. Tyto povídky jsou zřetelnou předzvěstí budoucí kvality.
Román Tamerlán musí zemřít se nese ve znamení autorčina oblíbeného žánru, a to gotického románu. Přivádí nás do Londýna na konci 16. století, sužovaného popravami a hrozbou moru i války, kde známý předalžbětínský dramatik, básník i špeh Christopher Marlowe prožívá poslední tři dny svého života, než je v mladém věku úkladně zavražděn při hospodské rvačce. Marlowe hledá nebezpečného vraha Tamburlainea, který mu utekl z jeho vlastní temné hry. Autorka nám nabízí příběh muže, který se odhodlá vzepřít Bohu i králi, a zjistí, že existuje ještě horší osud než zatracení.
Oceňovaný americký autor (nar. 1963) s evropskými kořeny je u nás zatím znám jen díky románu Úžasná dobrodružství Cavaliera a Claye. Chabon se stihl ovšem proslavit už dříve, zaujala už jeho prvotina The Mysteries of Pittsburgh, podle jeho druhého románu Wonder Boys byl v roce 2000 natočen film s Michaelem Douglasem v hlavní roli. Živě se zajímá o komiks, hudbu a popkulturu vůbec, na jeho webových se mj. dočteme, že „podíl Monty Pythonova létajícího cirkusu na utváření osobní estetiky byl primární“. Modelový svět je soubor povídek z přelomu 80. a 90. let. Autor sice tvrdí, že mu více vyhovuje větší prostor románu, jeho povídky nicméně dokazují, že mu malá plocha umožňuje dokonale zkoncentrovat autorské kvality, díky nimž si získal kritiky i čtenáře.
Autorka, Skotka žijící v Glasgow, se mnoho let zabývala obchodem s antikvárními knihami, odkud čerpala i námět pro svou veleúspěšnou prvotinu. Její ústřední postavou je Rilke, nevázaný homosexuál, odborník na starožitnosti zaměstnaný v aukční agentuře. Při likvidaci jedné pozůstalosti narazí na soubor snímků, jejichž obsahem je tzv. snuff pornografie (vyobrazené sexuální násilí končící skutečnou smrtí). Rilke začne pátrat, zda jsou fotografie reálné či jen aranžované. Při pátrání ho zvědavost a promiskuita zavádějí do všemožných bizarních míst zaplněných neméně bizarními figurkami. Román tvoří sled barvitých výjevů z glasgowského podsvětí a zřetězených setkání s jeho obyvateli transvestity, prostituty, obchodníky s drogami a pornografií i dalšími okrajovými existencemi. Autorka postavy i situace líčí s vtipem a citem pro detail a nadsázku. Čtenářský zážitek z napínavého výletu po tajemstvích nočního města umocňuje autorčin svižný, zajímavý jazyk, přesně vystihující neobyčejnost námětu.
Prvotina britské autorky z r. 1995, která získala o rok později Whitbreadovu cenu za nejlepší debut roku a byla už přeložena do osmnácti jazyků. Román začíná nechtěným početím hlavní vypravěčky Ruby, jejíž osobní život není zrovna zalitý sluncem. Jedná se především o příběh rodiny, její historii i současnost, odvíjející sepřes narození, svátky, svatby, útěky a pohřby, která by si nikdy nedělala ambice dostat se do románu. V knize se ani tak nevypráví o zmařených příležitostech, ale o tom, že existují lidé, kteří žádné příležitosti nemají. Skvěle napsaná tragikomedie je důkazem, že i naprosto průměrná rodina, jak nám ji líčí Ruby, může být námětem velkého díla, a dostat se tak do výstavní síně, třebaže není co vystavovat.
Po „existenciálních westernech“ Všichni krásní koně (č. 1995) a Hranice (č. 1997) vydal sedmdesátiletý, cenami ověnčený americký spisovatel Cormac McCarthy v r. 2005 své další románové dílo – Tahle země není pro starý, žánrově označované za „morální thriller“. Jeden muž najde šťastnou náhodou na poušti v kabele pohádkovou hotovost, výsledek války drogových gangů. Od té chvíle ho i s jeho manželkou, která se odjede skrýt ke své matce, začne pronásledovat ten, kterému peníze patřily, a všem třem je na stopě celkem stoicky uvažující šerif – těm dvěma chce život zachránit, třetího dopadnout. Netradiční detektivní příběh ve stylu „noir“ z texasko-mexické hranice se ve svém průběhu plní policistovými meditacemi na téma láska, krev a občanská povinnost. Cormac McCarthy bývá označován za jednoho z nejtemnějších žalobců současného stavu americké společnosti.
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.
Ruth a její sestra Lucille vyrůstají postupně pod dohledem kompetentní, ale poněkud letargické babičky, dvou dojemně komických, ale naprosto nekompetentních tetiček, a nakonec tajemné a nepraktické tety Sylvie. Lineární osou příběhu je železniční most přes jezero, na jehož vzdálený konec nelze dohlédnout, směrovka do velkého světa nepoznaných možností, úniková cesta ze stísněného, drsným počasím zkoušeného Fingerbone. Ruth, která ve skutečnosti skoro nikdy nemluví, zde hovoří jazykem, který působí jako zjevení, nutí nás převalovat každé slovo jako při čtení poezie a zároveň dojímá svou věrohodností. Vypráví o nekonečném čekání, o tom, jak je „každá přítomná chvíle důležitá tím, co postrádá,“ o pomíjivosti všech snadno pojmenovatelných věcí a o ceně, která se platí za neochotu rozlišovat mezi snem a skutečností. Tento román Marilynne Robinsonové se dostal do úzkého výběru nejlepších amerických knih napsaných za posledních dvacet pět let, a to tam byly uvedeny pouze dvě ženské autorky.
Po veleúspěšné prvotině Řezárna, ve které nás autorka, Skotka žijící v Glasgow, provedla tajemným podsvětím svého města, nás ve svém novém románu zavádí do prostředí berlínských zábavních podniků. Průvodcem je obdobný nevázaný dobrodruh a zkrachovalec, jen se místo kouzlení se starožitnostmi při aukcích věnuje předvádění kouzel na kabaretních pódiích. Když neúspěšný glasgowský kouzelník William Wilson dostane nabídku na řadu představení v Berlíně, těší se, že konečně unikne smůle a bídnému živoření. Místo štěstí ho ale potká záhada a on se zaplétá víc a víc, jak současně pátrá a prchá. Zažívá přitom bizarní příhody, dostává se do nejrůznějších míst, naráží na roztodivné existence pochybných mravů i způsobů. Autorka svůj svižný, nápaditý jazyk i neotřelý vtip a cit pro detail a nadsázku oproti své prvotině ještě vytříbila a vytvořila napínavé, zábavné a chytré čtení, které čtenáři nedá od první do poslední stránky vydechnout, a navrch ho odmění, jak je už pro ni typické, nečekaným závěrem.