V roce 1929 vydává Martínek výbor Básně, jenž obsahuje jeho tři předchozí sbírky Zahrada (1917), Tichá píseň (1920) a Ráj srdce (1926) i nový básnický oddíl Noci. Tento výbor můžeme oprávněně považovat, vedle pozdější sbírky Kalendář básníkův, za vrchol Martínkovy básnické tvorby.
Vydání všech tří knih v jedné. Jakub Oberva, Plameny, Země duní. Románová trilogie zachycující typické stránky života železářského Ostravska v době od počátku tohoto století do konce první světové války. První díl je obrazem třídně rozložené vesnice, trpící kapitalistickým selstvím, jehožpředstavitelem je bohatý sedlák Jakub Oberva. Druhý díl, prostoupený temnou, bezútěšnou atmosférou dělnického života v důlním městě Ostravě, ukazuje radikální třídní uvědomění proletariátu, typisovaného vpostavě Obervova syna Kuby Sršaně. Pozadím posledního dílu je světová válka a její ohlasy ve vědomí ostravského dělnictva: hladové bouře, demonstrace, živelný, anarchistický dělnický odboj. Příslibem do budoucna je silný, dobrý charaktertěch, jejichž očekávání první republika nesplnila, ale kteří nepřestali věřit v konečné spravedlivé uspořádání světa.
Fragmenty o světle i ponížení, verše z let 1905–1909. Básně přinášejí přemítavá, historická a náboženské témata a obrazy z dějin, tematizována je osobnost Milíče z Kroměříže, Bitva u Domažlic či příchod Jezuitů do Čech.
Celostránkové krásné ilustrace B. A. Tkaczyka. V třiadvaceti pohádkách výboru jsou zahrnuty Martínkovy sbírky Duhový pták a Svět kouzel a divů, dodatečná zkazka Půlnoční kouzla a dvě bajky z Knížky pohádek o dracích, čarodějnicích a princeznách. Autor se jejich prostřednictvím představuje jako mistr tohoto žánru. Uplatňuje klasické pohádkové motivy, scenérii i postavy, avšak v neotřelých variantách a nových tvůrčích proměnách. Sestavil Alois Sivek.
Antologii uspořádal Jan Alda. Do obsáhlé antologie básní, opěvajících krásu rodné země a teplo domova, byly vybrány jednak texty národních písní, jednak díla klasiků české poesie i význačných autorů novějších
České a slovenské verše 1900-1985 Básně vybrali a uspořádali Milan Blahynka, Kateřina Blahynková a L´ubomír Feldek Reprezentativní publikaci Dvojhlas vydávají společně nakladatelství Československý spisovatel a Slovenský spisovateľ v roce čtyřicátého výročí osvobození naší vlastiod fašismu. Tato jubilejní antologie přináší na devět tisíc veršů přibližně stovky nejvýznamnějších představitelů české a slovenské poezie od počátku století až do našich dnů. Ukázky básnických děl jsou rozděleny do dvou částí a vycházejí v národních jazycích. Knihu zdobí sochařské kresby národního umělce Jozefa Kostky a Josefa Wagnera.
První díl románové trilogii, psané metodou kritického realismu, o všech typických stránkách života železářského Ostravska v době od počátku tohoto století do konce první světové války. První díl je obrazem třídně rozložené vesnice, trpící kapitalistickým selstvím, jehož představitelem je bohatý sedlák Jakub Oberva. Druhý díl, prostoupený temnou, bezútěšnou atmosférou dělnického života v důlním městě Ostravě, ukazuje radikální třídní uvědomění proletariátu, jehož typem je postava Obervova syna Kuby Sršaně. Pozadím posledního dílu je světová válka a její ohlasy ve vědomí ostravského dělnictva: hladové bouře, demonstrace, živelný, anarchistický dělnický odboj. Příslibem do budoucna je silný, dobrý charakter těch, jejichž očekávání první republika nesplnila, ale kteří nepřestali věřit v konečné spravedlivé uspořádání světa.
Sbírka přírodní lyriky opěvující zemi ve všech jejích podobách – ve slunci i během teplé letní noci, za deštivých večerů i v noci zármutků, žhavých bolestí a neustávajícího deště.
Román Ožehlé haluze je třetím samostatným dílem trilogie, navazující na dva předcházejí romány Kamenný řád (1942) a Meze (1944). Autor v něm líčí na příběhu tří větví poštulkovského rodu události protektorátních let na ostravském venkově a periferii Ostravy. Jeho hrdinové sedlák Tonek Poštulka a jeho sestra Karolina, autodopravce Žežulík, učitel Janošek i mladý Cyrílek nejsou lidé zvlášť politicky uvědomělí. Avšak těžká doba nacistické okupace, styk s dělnickým hnutím vytvářejí z členů poštulkovské rodiny bojovníky a hrdiny, kteří každý po svém bojují proti utlačovatelům. Vojtěch Martínek dokončil závěrečným dílem své druhé trilogie dílo, jehož ethos jadrně hovoří o člověkově vztahu k celku, ke společnosti. Dílo, jež tuto přirozenou lidskou povinnost efektně neglorifikuje, ale hovoří o ní se statečnou prostotou, kterou zvlášt ocení čtenáři v kraji, kterému Martínek své dílo věnoval.
Výbor milostné poezie, v němž editoři nabízejí nejvýraznější texty předních českých básníků v rozmezí více než jednoho sta let. Knížka předkládá jednotlivé fáze vztahu muže a ženy tak, jak je zachytil Mácha, Erben, Neruda, Hálek, Heyduk, Zeyer, Sládek, Vrchlický, Sova, Bezruč, Březina, Hlaváček, Toman, Dyk a Šrámek. VýStanislav Kostka Neumann, Otokar Březina (p), Adolf Heyduk, Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic, Josef Svatopluk Machar, Karel Toman, Julius Zeyer & Bohdan Jelínek
Samostatné vydání vánoční básně-koledy, v níž se zpěvák doznává ke snění a odmítání společnosti. Typograficky upravil a vydal jako svůj 16. soukromý tisk Josef Hrachovina v Praze k Novému roku 1941. Písmem Krištofa Plantina o vánocích 1940 vytiskl „Knihtisk“, akciová společnost v Praze XIII v počtu 99 neprodejných výtisků.
Původní název díla: O KRÁLOVNĚ ŽIVOTA. Autor sesbíral 30 původních českých pohádek, kde se potkáváme s čaroději, draky, princeznami, krály i pohádkovými babičkami a navštívíme začarované zámky, zakletá království, ale přesto příběhy vždy šťastně skončí. Knížka je moderně a originálně ilustrovaná. Sbírka původních českých pohádek, kde se objevují všechny kouzelné postavičky z tohoto světa. Pro děti od 6 let, ale potěší i větší čtenáře.
Druhý díl trilogie zobrazuje mladší větev poštulkovského rodu v polovině třicátých let. Konflikt starých zvyklostí s "novými pořádky" je vyřešen smírně a idilicky ve znamení dvou svateb, které přivádějí na poštulkovský grunt lidi z města, učitele Pavla Janoška a jeho sestru Hedvu. Tradice a zákon ortodoxního selství musí ustoupit životu, povinost dostává jiný, střízlivější základ. Do pokojného plynutí lidských osudů se dvakrát vkrádá disharmonický tón: zprávou o smrti sedláka Ranocha a tragickým návratem Tonkovy první ženy, Vojtěšky Poštulkové, která na statku hledá poslední útočiště.
Básnická sbírka s podtitulem Historické variace. Psáno v letech 1940–1941. Verše tematizují osobnost evangelického kněze a spisovatele Jiřího Třanovského ze 17. století. Jeho prostřednictvím je přibližován pocit vykořenění z rodného kraje a současně lásky k němu, nesmírnosti noci a pokušení a lidské chudoby. „Tyto monology vznikaly v těžkých válečných letech; chtěly být výrazem jejich bolestí, úzkostí, nadějí i víry. Stín dávného vyhnance ze Slezska třásl se nad těmi verši: postava z minulosti se stávala symbolem současných dní. Rozumějte: symbolem; neboť tento básnický Jura Třanovský má jen některé rysy Třanovského historického. Tak se musí chápat symbolicky i jeho věrnost ve zděděné víře: pokušení Jury Třanovského v letech válečných se netýkalo ani tak náboženství toho či onoho, ale bylo pokušením mravním.“
Báseň věnovaná oslavě osvobození a připomínce genocidních hrůz okupace – krvavým mořím, bestiálnímu smíchu, vězení, hladu, popravám, vyhlazovacím táborům. K prvnímu výročí našeho osvobození a na památku JUDr. Josefa Martínka z Mor. Ostravy / 18. II. 1943 v Oswienčimi/ a Stanislava Hrachoviny z Dolní Lhoty u Blanska / 2. VII. 1942 v Mauthausenu/ – Typograficky upravil a vydal Josef Hrachovina – Písmem Plantin-Heavy-Monotype vytiskl „Knihtisk“ v Praze XIII v dubnu 1946 v počtu 99 neprodejných výtisků.
Kraťoučký svazek, který obsahuje 11 krátkých vyprávění o 11 významných osobnostech českého národa. Ve vyprávěních nenalezne čtenář téměř žádný děj, není také smyslem tohoto díla. Základem je ukázat, oživit a povznést myšlenku národního ducha.
Autor líčí příběh statečného ženského srdce, které si nezoufalo přes všechnu tíhu, s jakou na ni dolehl zlý osud: vdala se, měla dítě, muž jí padl ve válce, trpěla hroznými poměry vesnice a zlobou lidí a pak, když už byla zdeptána, vzchopila se rázem jako nová bytost, zrozená z nesmírného utrpení, a přes svou skleslost a únavu šla znova učit.
Úplný soubor pohádek Vojtěcha Martínka, postupně otiskovaných v knihách Svět kouzel a divů (1927), Duhový pták (1929), Knížka pohádek o dracích, čarodějnicích a princeznách (1930).
Román Ožehlé haluze je třetím samostatným dílem trilogie, navazující na dva předcházejí romány Kamenný řád (1942) a Meze (1944). Autor v něm líčí na příběhu tří větví poštulkovského rodu události protektorátních let na ostravském venkově a periferii Ostravy. Jeho hrdinové sedlákTonek Poštulka a jeho sestra Karolina, autodopravce Žežulík, učitel Janošek i mladý Cyrílek nejsou lidé zvlášť politicky uvědomělí. Avšak těžká doba nacistické okupace, styk s dělnickým hnutím vytvářejí z členů poštulkovské rodiny bojovníky a hrdiny, kteří každý po svém bojují proti utlačovatelům. Vojtěch Martínek dokončil závěrečným dílem své druhé trilogie dílo, jehož ethos jadrně hovoří o člověkově vztahu k celku, ke společnosti. Dílo, jež tuto přirozenou lidskou povinnost efektně neglorifikuje, ale hovoří o ní se statečnou prostotou, kterou zvlášt ocení čtenáři v kraji, kterému Martínek své dílo věnoval.
V této knize slaví 65letý jubilant svoji "černou i jasnou zemi", své Ostravsko s jeho haldami a rudě zářícími hutěmi, prochází pobeskydským krajem, statečnou Morávkou, podél Ostravice, na Radhošť, a především zpívá o lásce k lidu tohoto kraje, k němuž se řadí.
Básně o rodné slezské zemi – evokovány jsou hory, staré lípy, zapadlé vsi, křivolaké ulice a pastelové půvaby krajiny, ale také kouř stoupající z ostravských komínů, jejichž moc je nakonec ničím proti čistotě oblohy. Prvních 50 výtisků, jež jsou autorem a grafikem podepsány, jestvytištěno na simili japanu a dalších 450 na ofsetovém papíře.
Výbor z poezie, který se snaží z Martínkovy básnické tvorby, trvající 43 let, vybrat ukázky, které prošly prověrkou času. Vybral, uspořádal, k vydání připravil, doslov a ediční poznámku napsal Oldřich Rafaj.
Sbírka, vydávaná z pozůstalosti zasloužilého umělce, obsahuje cyklus sonetů z r. 1953, psaných jen pro vlastní potěšení a jako zkouška tvůrčích sil. Verše vyslovují souhlasný obdiv k současnému dění i touhu po splynutí s činorodou prací a lidmi.