Wittgensteinův synovec

Román často bývá řazen mezi autobiografické práce Thomase Bernharda, ale již podtitul naznačuje, že jde spíše o vyprávění o hlubokém přátelství dvou mužů, z nichž jeden bojuje s vážnou plicní nemocí a druhý s duševní chorobou. Toto přátelství, které vzniklo během vášnivé debaty o Haffnerově symfonii, je zoufalým pokusem vzdorovat krutosti světa a nesmyslnosti byrokratických předpisů. Bernhardův přítel Paul Wittgenstein, synovec slavného filozofa a klavíristy, nikdy nic nezveřejnil, ale pro autora byl velkým životním moudrem a vynikajícím znalcem hudby. Jeho skutečným dílem byl samotný život. Wittgenstein, pocházející z jedné z nejbohatších rakouských rodin, svůj majetek rozdal chudým a zemřel v chudobě a ponížení. Tento „génius bez díla“, jachtař, tanečník a milovník opery, který od třiceti pěti let strávil mnoho času v psychiatrických léčebnách, byl pro Bernharda velmi blízkým člověkem. Sdílel s ním vášeň, rozporuplnost a ironický odstup od moderní společnosti. Bernhard věřil, že „šílený Paul“ dosáhl úrovně filozofa Ludwiga Wittgensteina – ten představuje vrchol filozofie a duchovních dějin, zatímco Paul je vrcholem v dějinách šílenství.