Staří mistři

V Bordoneho sále vídeňského Uměleckohistorického muzea se u Tintorettova obrazu Muž s bílým plnovousem pravidelně setkávají hudební kritik Reger z londýnských Timesů, označovaný jako „kritický umělec“, a učenec Atzbacher, za přítomnosti správce Irrsiglera. Regerovy kritické postřehy o umění jdou daleko za hranice muzea a představují ostrou satiru evropské kultury, myšlení a civilizace. Jeho kritika, která odhaluje hluboké nedostatky a téměř destrukční selhání v evropské kultuře, není jen výsledkem jeho schopnosti zesměšňovat, ale i osobní tragédie – ztráty blízkého člověka a lásky, která podle něj zbavuje vše smyslu. Paradoxně však právě v této bezmoci tváří v tvář smrti nachází v umění záchranu. Reger tvrdí, že milujeme Pascala pro jeho slabost, Montaigne pro jeho celoživotní marné hledání a Voltaira pro jeho neschopnost.