Skrachovanec

Skrachovanec vypráví o setkání tří klavírních virtuózů – Glenna Goulda, Wertheimera a anonymního vypravěče. Všichni tři jsou mimořádní, ale Goldbergovy variace dokáže geniálně interpretovat pouze jeden, Američan Glenn. Právě jeho klavírní mistrovství má na oba přátele a spolužáky zničující dopad. Hudba v Bernhardově podání nemá uklidňující účinek, nenabízí estetický zážitek, ale naopak dokáže i ničit: „Celé desetiletí studujeme hru na nástroj, který jsme si vybrali, a najednou, po tom vyčerpávajícím, spíše deprimujícím desetiletí uslyšíme zahrát několik taktů génia a zničí nás to, pomyslel jsem si.“ Kromě velkých autorových témat, jako je vztah umění a života či jazyka a jeho schopnost zachytit svět, zde tradičně zaznívá i neúprosná kritika Rakouska, zejména v oblasti soudnictví a školství. Bernhard v tomto románu nehledá kompromisy, věci a stavy odmítá a neguje. Čtenáře vtahuje do vědomí svých postav, zasvěcuje ho do jejich nejniternějších myšlenek a následně ho prostřednictvím zobecnění „přesvědčuje“. Bernhardovy věty si člověk může neustále opakovat, citovat je, s jeho větami, jak říká Bernhard Minetti, se dá žít.