Jsem Strážkyně Brány a hlídám ji od nepaměti. Čas mě spoutal, čas je mou součástí. Za mnou se rozprostírá koridor, ale co leží přede mnou, zůstává záhadou. Žiji v této chodbě, odděleně od světa, a přesto znám jen její malý úsek. Je nekonečně dlouhá a nabízí mnoho cest – nejen tu na konci, ale i odbočky, kam vedou, už si nepamatuji. Možná jsem na to za ta staletí zapomněla. Jsem Strážkyně. Hlídám a čekám, netrpělivost mi je cizí.