Venkatarama Sastri milovala noční směny. Byla to malá, robustní žena, která se cítila nejlépe, když byla o samotě – a to se jí v práci dařilo. Obklopena mrtvými se necítila osamělá, ale naopak v klidu. Během deseti hodin byla jediným živým člověkem v této části budovy. Jednoduchá budova policejní patologie, přistavěná k hlavní budově, připomínala spíše přeplněný sklad. Ukládaly se sem těla čekající na další vyšetření, i ta, u kterých už vše bylo hotovo.