Povídka Siddhárta, napsaná v letech 1919 až 1922 a označená jako "indická báseň", vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který se snaží nalézt pravdu a smysl života poetickým jazykem. Hermann Hesse (1877-1962) čerpal při psaní z východního myšlení, aby se vyrovnal s osobními i společenskými krizemi své doby. Využil především hinduistické a buddhistické prvky, k nimž měl autor dlouhodobý vztah. Přestože se k buddhismu nikdy plně nepřihlásil, považoval Siddhárthu za vyjádření osvobození od vlivu indického myšlení. Povídka v zásadě představuje německé hledání individuální existence a vlastního já, nikoli skrze náboženské učení, ale prostřednictvím osobní snahy. Moudrost nelze získat studiem doktrín, ale pouze vlastním životem.