Otázka jedincovi

Otázka jedincovi je klíčové dílo Martina Bubera, významného myslitele 20. století. Vzhledem k rostoucímu zájmu o Buberovu dialogickou filozofii je této práci věnována zvláštní pozornost, především pro její silné spojení s myšlením Sorena Kierkegaarda. Buber se v ní zabývá základními otázkami filozofické antropologie, filozofie dialogu, filozofie existence, sociálně-politické filozofie a teologie. Centrálním tématem je rozpracování myšlenky zodpovědného jedince, který představuje alternativu k individualizmu i kolektivizmu. Tento zodpovědný jedinec je novým pojetím Kierkegaardovy kategorie jedince, kterému Buber vytýká především náboženský asketismus a s ním spojené negativní sociálně-politické důsledky, například apolitickost. Buber chápe člověka jako bytost, která se utváří a stává sama sebou – tedy zodpovědným jedincem – nikoli ve vztahu k sobě samému, ale k druhým lidem, ať už jako k jednotlivcům či ke společnosti, a také ve vztahu k Bohu a ke světu. V tomto díle se Buber soustředí na zkoumání souvislosti mezi bytostným vztahem člověka k Bohu a k veřejnosti jako celku.