Cesty do utopie

Tato méně známá kniha Martina Bubera, napsaná během druhé světové války a dosud nepřeložená do češtiny, se zabývá hlubokou společenskou krizí a hledáním cest, jak jí čelit důkladným zkoumáním základů naší civilizace. Buber se zaměřuje na různé reformní snahy 19. století, které reagovaly na důsledky Francouzské revoluce. Detailně analyzuje postavy Saint-Simona, Owena a Fouriera, označované Marxe za „utopické socialisty“, a přesvědčivě ukazuje, že utopický rozměr lze nalézt i v Marxově myšlení. Autor sleduje konkurenci mezi různými ideologiemi a kriticky hodnotí omezení Marxova přístupu, přičemž se věnuje myšlenkám Proudhona, Kropotkina a Landauera. Buber argumentuje, že spory o reformu společnosti byly často zatíženy vytvářením abstraktních schémat, což vedlo k dogmatismu. Jeho kritické zhodnocení se mění, když se zaměří na vznik kibuců, které v jeho typologii uspořádání lidského soužití vidí předpoklady pro uskutečnění utopických představ. Buber opírá toto přesvědčení o vlastní zkušenost s kibucy. V závěru knihy rozvíjí myšlenku nového zastupitelského systému, který by se vyhnul centralizaci a marginalizaci voličů. Kniha *Cesty do utopie* tak odhaluje dosud skrytou stránku Buberova myšlení a nabízí aktuální pokus o nalezení východiska z problémů současné společnosti. Zároveň představuje cenné historické svědectví o době a ideových sporech, které ji formovaly.