První román Vladimira Nabokova, inspirovaný autorovými osobními zkušenostmi, vypráví o lásce ruského emigranta Lva Ganina k Mášeňce, jeho dávné přítelkyni. Ganin žije v Berlíně ve dvacátých letech a jeho život postrádá smysl, dokud se nedozví, že Mášeňka, nyní vdaná za jeho spolubydlícího Alfjorova, může po letech opustit Sovětský svaz a přijet do Německa. Rozhodne se ji získat zpět a změnit svůj osamělý život. Zatímco se Ganin loučí s lidmi z penzionu a Alfjorov netrpělivě čeká na Mášeňčin příjezd, v Ganinovi narůstá vnitřní konflikt mezi realitou exilu a silou vzpomínek, což vede k nečekanému a překvapivému závěru.