Tato mistrovská povídka, poprvé vydaná v roce 1953 a přeložená Jiřím Reynkem, s ilustracemi Pavla Čecha, vypráví jednoduchý a dojemný příběh. Odehrává se v Provenci a sleduje osamělého pastýře, kterého autor potkal v roce 1910. Tento muž tiše a vytrvale den za dnem sázl stromy v pusté krajině, protože věřil, že bez nich krajina umírá. Autor se s ním naposledy setkal v roce 1933, kdy se kopce díky jeho práci zazelenaly a ožily. Kniha je příběhem o naději a štěstí, které lze vypěstovat. Obsahuje česko-francouzské zrcadlové vydání textu.