Bára si dosud představovala drnové domky jako výhradní obydlí hobitů. Prohlédnutím atlasu ale zjistila, že v nich v minulosti žili i Islanďané. Zatímco se Evropa zmítala ve třicetileté válce, obyvatelé odlehlého ostrova u islandského pobřeží se potýkali s mnohem naléhavějšími problémy – zajištěním potravy. Museli ulovit dostatek ryb a nasbírat vejce divokých ptáků ze strmých útesů, a obojí bylo nebezpečné. Rybáře mohla na moři zasáhnout prudká bouře a při sběru vajec hrozil smrtelný pád z vysokých skal do rozbouřených vln. Islanďané to ale brali jako běžnou součást života. Jednoho dne se však na obzoru objevila pirátská loď.