Do nitra kontinentů

Do druhé poloviny osmnáctého století zůstala velká část světa mimo Evropu neprozkoumaná a geografické poznání se často opíralo o staré, středověké představy, což se projevovalo i v mapách. Dvě mapy v úvodu této knihy, vytvořené předními kartografy na počátku osmnáctého století, ukazují, jak tehdy vypadalo vnímání světa. Mapu severozápadní Afriky z roku 1705 nakreslil královský kartograf Nicolas de Fer. V té době bylo vnitrozemí Afriky téměř neznámé a geografové se řídili starověkými zdroji nebo informacemi od Arabů. De Ferova mapa tak odráží některé tehdejší chyby, například zobrazuje tok řeky Niger z východu na západ. Pokrok v kartografii v osmnáctém století je spojen s jménem Guillauma Delisla, autora Mapy Egypta a Núbie z roku 1707. Právě Delisle významně přispěl ke zpřesnění map. Tato kniha se zaměřuje na zeměpisné objevy od konce osmnáctého století do začátku první světové války. Rozšíření geografických znalostí a zdokonalení vědeckých metod se projevily i v kartografii, která přinášela stále přesnější a detailnější mapy. Příloha obsahuje mapy jednotlivých světadílů a oblastí, které ukazují výsledky práce kartografů z konce devatenáctého století a to, jak se na mapách odráželo poznávání dosud neprobádaných území.