Beton

Rudolf už deset let plánuje napsat odbornou studii o Felixi Mendelssohnovi-Bartholdym, ale nedaří se mu ani začít první větu. Brání mu v tom nejprve návštěva sestry a po jejím odjezdu pak paralyzující obava z jejího návratu. Sestra je pro Rudolfa nesnesitelná – pouhá myšlenka na ni mu znemožňuje soustředit se. Pohrdá jejím bezohledným jednáním, ona zase jeho zasněností. Její úspěchy ho dráždí, jeho neúspěchy ji baví. Rudolf proto odjíždí na Mallorku, kde se setkává s tragickým příběhem Anny Härdtlové a jejího manžela, který spáchal sebevraždu v hotelu. Krátce poté se i Anna nedokázala vyrovnat s osudem a ukončila svůj život. Oba byli, jak je na Mallorce zvykem, zabetonováni do malé hrobky, téměř bez jména, zapomenuti a odsunuti mimo dosah života bez jakékoliv viny. Na tomto malém prostoru Bernhard ukazuje svůj pohled na nevyhnutelný zánik civilizace a na zkázu, kterou si lidstvo samo způsobuje. Rudolfova neschopnost psát něco pozitivního odráží stav světa, který ničí vše dobré. Kniha tak výstižně popisuje lidskou omezenost a sobeckost, a zároveň bezmocnost člověka proti krutosti a slepotě světa.