Běsi

Poslední román Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821–1881) byl po dlouhá léta, zejména marxisty a osobnostmi jako Gorьkij a Lunačarskij, kritizován jako útok na revoluční myšlenky. Dostojevskij, proslulý svým pronikavým zkoumáním lidské psychiky, se však soustředil především na to, jak se Rusko vyrovná se svými vnitřními problémy a nebezpečími. Inspiraci čerpal ze skutečné události – procesu s anarchistou Něčajavem, který zavraždil svého politického soupeře. Na základě tohoto případu vytvořil rozsáhlý obraz mladé generace, která se snažila vymanit z tradičních morálních a kulturních norem a oscilovala mezi mystickými představami a praktickým rozumem, mezi násilím a vírou v dobro. Dostojevskij toto hledání zobrazuje prostřednictvím příběhů odehrávajících se v provinčním prostředí, kde se pozornost soustředí na tři hlavní mužské postavy: bezstarostného Stavrogina, mučeného Kirillova a ambiciózného Verchovenského. Jejich činy jsou zkoumány v kontextu obecných otázek cti a lásky. Román z roku 1872, který navazuje na témata z románu Idiot a předznamenává tragédii Bratrů Karamazových, je považován za autorovo nejtemnější dílo. V roce 1988 jej zfilmoval režisér Andrzej Wajda.