Dvojník: Kniha povídek F. M. Dostojevského

Tento soubor představuje nejrozsáhlejší česky vydanou sbírku Dostojevského povídek a próz, která umožňuje plně poznat šíři jeho tvorby. Kromě známých děl, jako jsou *Dvojník* a *Něžná*, obsahuje i texty, které českému čtenáři byly dosud málo známé nebo zcela neobjevené (*Chlapec u Kristova vánočního stromu*, *Mužik Marej*). V rané novele *Dvojník* z roku 1846 se poprvé setkáváme s Dostojevského mistrovským zobrazením rozpolceného lidského vědomí, které vzniká pod tlakem odcizeného světa. Povídka *Něžná* je novátorská vnitřním monologem muže, jehož žena spáchala sebevraždu – příběhem dvou lidí, které k tragédii dovedly odlišné životní zkušenosti a sociální postavení. Povídky *Pan Probaštin*, *Plazunkov*, *Slabé srdce* a *Poctivý zloděj* demonstrují autorovu schopnost charakteristiky. Jejich hrdinové jsou často nešťastníci, oběti velkoměsta a životních okolností. V textu *Vánoční strom a svatba* je jedenáctiletá dívka obětí stařecké vypočítavosti. Humornější stránku Dostojevského drobné prózy představuje povídka *Cizí žena a muž pod postelí* o ženské nevěře a mužské žárlivosti. Satirický je i *Krokodýl*, nedokončené vyprávění o neuvěřitelné události – pobytu člověka v krokodýlích útrobách. Podobně humorně je koncipován *Román v devíti dopisech*, který zesměšňuje pokryteckou morálku ve vztazích. K závěrečnému období tvorby patří *Bla bla bla*, prezentované jako záznamy neznámého autora. Jedná se o zamýšlenou první část cynického *Dekameronu*, která zůstala nedokončená a je založena na kontrastu cynických přiznání zemřelých a hřbitovního prostředí. *Chlapec u Kristova vánočního stromu* a *Mužik Marej*, povídky z autorova deníku, vznikly jako novinářské příspěvky k různým svátkům a připomínají díla Dickense. Výbor uzavírá fantastická povídka *Sen směšného člověka*, ve které se prolíná realita a fantazie – svět ráje, kde hrdina vidí možnost nápravy světa skrze opuštěné dítě. Tato povídka z roku 1877 předznamenává díla Bulgakova a Čapka a představuje v Dostojevského tvorbě výjimku, protože zde má fantastičnost volný průchod, zatímco v jiných povídkách vychází z detailů reálného života, podobně jako u Gogola.