Autobiografické vyznání, vzpomínky stárnoucího muže na dětství a mládí, které prožíval v třicátých a čtyřicátých letech v Irsku. Zpráva o neuvěřitelně strádajícím, ale sounáležitém a často komickém životě irské rodiny vypovídá nejen o životních zvratech a stereotypech, ale také o dobové atmosféře této éry dvacátého století. Tragikomické autobiografické vyznání je působivým dokladem ryzího irského naturelu, sepsané s hlubokým citem a velikým stylistickým uměním.
Román Anna Elliotová patří k trojici pozdních románů Jane Austenové (byl vydán posmrtně, r. 1818 pod názvem Persuasion), jejichž hrdinky jsou zpočátku odsouzené do rolí Popelky a získávají si lásku nejen svou andělskou povahou, ale i inteligencí, vtipem a morální pevností. Přeložila EvaRuxová.
Sbírka O lásce a jiné povídky sdružuje osm povídek Antona Pavloviče Čechova z rozmezí let 1894 až 1899, tedy z Čechovova vrcholného tvůrčího období, jež v různých variacích pojednávají o trpce humorných podobiznách lásky. Tuto podobu sbírky sestavilo nakladatelství Academia a to s použitím překladů Čechovových povídek z jiných povídkových souborů.
Sbírka obsahuje šest nových povídek známé české autorky, které byly napsány v letech 2001-2003 a stylově navazují na dosavadní tvorbu. První z uvedených povídek - Titanik, vypráví o doktorovi M., který žije v domnění, že se ve své inkarnaci účastnil plavby na Titaniku. Povídka Úraz jeo ženě, jež ve své dobrotě poskytne azyl Rumunce s dítětem a Cesta do Indie je příběhem ženy, která adoptovala "na dálku" indického chlapce a touží ho navštívit. Rovněž další povídky jsou založené na psychologické drobnokresbě hrdinů, v poslední povídce pod názvem Aukce se psychologická charakteristika rozšiřuje o detektivní prvek - její hrdina hledá zloděje obrazů své babičky.
Román Zpověď, v němž skrze osobní výpověď zachycuje podivuhodný svět středoevropské měšťanské vrstvy a jeho pozvolný zánik, je kritikou pokládán za autorovo nejcennější dílo.
Tragikomická novela výrazného německého autora představuje Jonathana Noela, Pařížana středních let, jehož život plyne už léta v naprosto neměnném rytmu, minimálních nárocích, zdánlivě neotřesitelných jistotách a spolehlivosti. Pan Noel však jednoho dne objeví před dveřmi svého bytu holuba, který se bůhvíjak zatoulal do domu, a zaplaví ho iracionální a neovladatelný pocit odporu a strachu. Do těsné blízkosti jeho pečlivě střeženého životního prostoru vnikl nevypočitatelný a nečistotný element a to náhle stačí k tomu, aby Noelovy jistoty byly otřeseny, demaskovány jako křehké a jeho zdánlivě spolehlivá mysl jako povážlivě labilní. Díky tomuto vychýlení z osy následuje řada groteskních i smutných situací, protože Jonathan ten den není schopen nic vykonat v zaběhnutém rytmu a jeho zoufalství se každým okamžikem prohlubuje.
Třináct psychologických povídek - útržků ze života, okořeněných dávkou tajemna a skrytých zločinů. Povídky, jejichž náměty jsou různorodé a zdánlivě obyčejné /manželství, vztahy na pracovišti, nemocné dítě, restituce apod./, autorka obratně vyhrocuje do prazvláštních, tajemnýchpříběhů se zápletkami někdy kriminálními, jindy děsivě záhadnými. Malá mistrovská dílka rozkrývají podivnosti lidské duše, jsou napsána poutavě, efektně a s citem pro překvapivá zakončení. (www.mlp.cz)
Souborně vydané knihy povídek: To na tobě doschne, Prosím tě, neblázni, Číslo do nebe a Rodinný sjezd. S nadsázkou líčené osudy početné rodiny plné individualit za různých tuzemských režimů. V tomto velkém souboru (celkem 82 krátkých povídek) poznáme autorova pravidla konstrukce textu, jeho práce s nadsázkou, ironií- vyprávění bezvýrazně vygradované pointy, spíše ukončené než uzavřené. Tím si jsou všechny povídky i jednotlivé knihy podobné, přesto v nich můžeme sledovat jakýsi vývoj i jejich různou úroveň, můžeme se spolu s autorem i zpětně zasmát nad minulým režimem, nebude to však smích nijak nezvladatelný. První vydání. Dotisk v roce 2008 a 2009. zdroj: Databáze Národní knihovny ČR
V půvabně napsaném Vlastním životopise se vrací Agatha Christie ke svým kořenům, k dospívání, ke svým láskám a manželstvím, ke svým zálibám v cestovní a archeologii a ke svým odborným znalostem z medicíny a toxikologie. Její kniha je víc než životopis; je to strhující příběh života ženy, která – ač se ve svých románech tak často zabývá posledními okamžiky lidského života – dokáže mít ze života náruživé a všestranné potěšení.
Máte někdy pocit, že vás tíží politická, reklamní či mediální podoba současného světa? Máte podivný pocit, že žijete v Absurdistánu, byť tolik odlišném od minula? V tom případě nejste sami. Sbírka satirických minipovídek z kapitalistického současna Muž za vlastním rohem líčí osvědčeným, mile laskavým humorem svět kolemnás. Milí čtenáři, mějte se krásně, nádherně, super, a ať vám neúnavný, činorodý podnikavec Nývlt, prototyp českého člověka, nezkazí náladu! Dotisky v roce 2000, 2002, 2003 a 2010.
Výbor povídek ruského spisovatele a dramatika zahrnující drobné, čisté "humoresky" charakteristické pro rané údobí spisovatelovy tvorby stejnou měrou jako povídky Čechovova zralého a vrcholného "vážnějšího" údobí.
Předposlední román Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821–1881) byl marxisty a zejména Gorkým a Lunačarským léta odsuzován jako pamflet brojící proti revoluční akci, nicméně světoznámému znalci temných pohnutek lidské duše v něm šlo především o to, jak a zda vůbec se jeho milovanéRusko vyrovná s démony. Inspirován procesem s anarchistou Něčajevem, jenž jako zastánce bezohledných praktik boje připravil o život svého oponenta z ilegálního hnutí, vytvořil spisovatel rozsáhlý portrét generace, která ve snaze vymanit se z rutinní morálky a kulturních vzorců svých rodičů nyní váhá mezi módním mysticismem a pragmatickým rozumem, mezi rozvracečským násilím a pokornou důvěrou v dobro. Toto obrozování sleduje Dostojevskij prostřednictvím provinční kroniky, v níž nenápadný pozorovatel zaostřil na trojici mužských protagonistů: bezstarostného dandyho Stavrogina, zakomplexovaného radikála Kirillova a mocichtivého pleticháře Verchovenského, jejichž výstřelky jsou podrobovány obecnějším zkouškám cti a lásky. Dílo z roku 1872, rozvíjející řadu motivů z Idiota a předjímající rodinnou tragédii Bratrů Karamazových, bývá označováno za autorovo nejkrutější. V roce 1988 je na filmové plátno převedl režisér Andrzej Wajda.
V příbězích Rodinného sjezdu se satirik Kraus vrací k absurdním zážitkům velké rodiny, aby nám představil jakési momentky z rodinného alba, z doby, kdy se ten či onen člen rodiny dostal do nechtěného sporu s každodenním šikanováním policejního režimu. Knížka nejen pro pamětníky, ale i pro ty, kteří to neprožili.
Tato částečně autobiografická kniha popisuje jeden den v pracovním táboře na Sibiři. Hlavní hrdina Ivan Děnisovič Šuchov byl zajat německou armádou, podařilo se mu utéct, ale byl odsouzen jako špión na deset let v pracovním táboře. I přes tvrdý režim, nelidské zacházení a krutou zimu si zachovává lidskou tvář a raduje se z toho nejmenšího, co mu dovoluje peklo pracovního tábora, nestěžuje si. Na závěr je u Šuchova vidět rezignace. Klesá pod břemenem, ale neprotestuje, nenaříká a dokonce nachází jisté potěšení v útrapách.
Obsahuje 9 povídek: Jeden den Ivana Děnisoviče, Matrjonina chalupa, Drobnosti, Pravá ruka, Případ na stanici Kočetovka, Ve vyšším zájmu, Strážný duch Kulikova pole, Jaká škoda!, Velikonoční křížová cesta.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij je extatik, zamilovaný do života svých postav tajemnou láskou, tím vášnivější, čím je život k nim krutější, čím víc je od sebe odstrkuje. Dobro je u Dostojevského stav milosti, který završuje vítězstvím nad hříchem. Proto snad nechává svou Nětočku Nezvanovovou vyrůstat uprostřed největší mravní a fyzické bídy, v rozhárané rodině nadaného, ale zkrachovaného hudebníka, otčíma Jefimova. Ponechává jí sice nepatrnou, ale přece jen naději na lásku, stejně trýznivou a beznadějnou, jako všechno, co v jejím světě patří k lidskému životu. Lze-li románovou fikci chápat i jako autorovu zpověď, pak Nětočka Nezvanovová má k takové zpovědi nejblíže z řady románů a novel, které autor napsal v době neklidu, chudoby a horečné spisovatelské práce po roce 1846, kdy mu novela Chudí lidé vynesla první literární věhlas.
V nezapomenutelném příběhu Jany Honzlové, neprokádrované členky souboru písní a tancí Sedmikráska, dokázala tehdy začínající autorka to, na čem ztroskotalo předtím i později mnoho slavnějších a zkušenějších spisovatelů: pro dnešní i budoucí generace věrně zachytila a spoutala do do živého tvaru frašku zvanou "budování socialismu". Román s výrazně autobiografickými prvky začala psát Zdena Salivarová ještě v Praze, dokončila jej až v Torontu, kam se po roce 1968 přestěhovala se svým manželem J. Škvoreckým.