Autor vytvořil portrét neobyčejně zajímavé osobnosti, ale i reportážní záběry celé řady vzrušujících soudních procesů, které otřásly americkou veřejností v době jeho působnosti na rozhraní 19. a 20. století.
Dvousvazkový román dánského socialistického spisovatele představuje první rozměrnější prózu západoevropské literatury, jejímž hrdinou je proletář (je první částí románového cyklu, který pokračuje Dittou, dcerou člověka, Rudým Mortenem, Ztracenou generací a Jeanettou). Román, do něhož autor uložil řadu autobiografických prvků,se odehrává v prvním období dělnického hnutí v Dánsku a zachycuje zhruba dobu od konce sedmdesátých let do konce let devadesátých. Líčí vývoj prostého chlapce od dětství, kdy na venkově námezdně pracuje, až po mužný věk, kdy přichází do Kodaně a prací v dělnickém hnutí vyspívá ve schopného dělnického vůdce.
V době napoleonských válek se Anglií šíří vlna nepokojů. Výpady dělnické třídy proti továrníkům zaměstnávají i soukeníka Roberta Moora, jehož továrna v Dolině je těsně před úpadkem. Robert se soustředí jen na obchod a přehlíží lásku své sestřenice Karolíny, ačkoli i on ji má rád. Do toho přijíždí mladá zámožná Shirley, která se ihned stane Karolíninou nejlepší přítelkyní. Jak se ale zdá, stává se i sokyní v lásce. Sňatek s bohatou dědičkou by totiž Moora zachránil před úpadkem…
Jakožto profesor angličtiny na nanterské univerzitě rekonstruoval (tento výraz je třeba brát co nejdoslovněji) Robert Merle jeden březnový den v životě tamnějších studentů a profesorů, den pro většinu z nich zcela „normální“ v jejich citových vztazích a zcela „výjimečný“ jako počátek studentského hnutí proti mocenským autoritám, jež vyvrcholilo v květnových bouřích roku 1968. Tato dvojí rovina textu, soukromá a společenská, osobní a historická, je v osudech postav románu nerozlišená a čtenář jen uhaduje a tuší jejich příští průběh a jejich možné spojení a vyvrcholení v osudu kolektivním. Merle však nechtěl napsat jen úvod a příští drama zamlčet: to je obsaženo svým půdorysem už v popsaném dni jako rozpory společenské, osobní touhy a zábrany, drobná denní vítězství a prohry, upřímnosti a falše, naděje a zklamání. Čtenář tak dostává do rukou obraz mladých lidí, francouzských vysokoškoláků, co do přesvědčivosti a jadrnosti zcela výjimečný. A zároveň s ním i kritiku školského systému a analýzu levičáckého radikalismu, politické nezralosti a iluzí, které mají průkaznost sociologické analýzy a hlavně na výsost dramatický a přitažlivý děj živený autorovým citem pro psychologii mladých lidí a pochopením pro jejich slabosti a iluze i oceněním jejich pravd.