Fotograf Gilbert Woodbroke, zadlužený, utápějící se v depresích a na pokraji sebevraždy, dostane nečekaný džob: má tlumočit pro Emiko Júki, devatenáctiletou japonskou autorku, při reklamní kampani provázející anglické vydání její knihy v Londýně. Všechno by šlo hladce, kdyby se cesta hrdiny a jeho nových známých nezkřížila s rumunskou dívenkou, kterou prostituují albánské gangy, a s jistým slavným, naprosto vychýleným anglickým umělcem, který je umanutý egyptskými mumiemi a neštítí se zločinu, umně zahlazeného vodami umění... Lolita komplex je satirou na prostředí současného obchodu s uměním i nemilosrdným útokem proti neoliberalismu Tonyho Blaira. Román se soustředí na erotickou fascinaci ženou-dítětem, ale především obrací pozornost na úchylky a porušování zákona: moderní otroctví dospívajících dívek importovaných z Východu a hrůzné zacházení, které podstupují ty, z nichž se nedobrovolně staly prostitutky.
Supermodelka Shannon McFarlandová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. Pak přišla o obličej. Kulka jí utrhla čelist. Strávila měsíce v nemocnici. Neumřela. Shannon McFarlandová je bez obličeje, bez možnosti mluvit a bez přítele pěkně vytočená. Dokonce tak spravedlivě vytočená,že se rozhodne zabít svou nejlepší kamarádku.
Haširu koto ni cuite kataru toki ni boku no kataru koto
Murakami běhá 25 let – každý den deset kilometrů, každý rok maraton. Titul knihy je variací na povídkovou sbírku O čem mluvím, když mluvím o lásce Raymonda Carvera. Kniha „memoárů“ rozhodně zaujme tři typy fanoušků: autorovy skalní příznivce, pro které je kultovní postavou, pak hledače receptu, jak se stát spisovatelem, a nakonec, jak jinak, běžce na dlouhou trať. V knize je jednak soubor esejů o běhu na dlouhé tratě, jednak spisovatelův „diář“ čtyřměsíční přípravy na maraton v New Yorku. Hovoří o fyzické i psychické bolesti, o stárnutí, o tématech, která se mu honí hlavou. Jsou tu úvahy o spisovatelství jako takovém: doba už nepřeje romantickým týpkům, co nasávají nebo berou drogy a píšou skvěle – doba přeje globálním spisovatelům-manažerům. Ostatně přísný režim a skvělá kondice bývají totožné u byznysmenů i u spisovatelů.
Protagonistou a vypravěčem románu je třináctiletý chlapec, který přijíždí do USA z blíže neurčené nedemokratické země v rámci výměnného studentského programu. Rodina, u níž je ubytován, je typicky středostavovská, bělošská a křesťanská – kuřecí matka, kravský otec, jméno hostitelské rodiny: Cedarovi. Během půlročního pobytu má za úkol vytvořit vlastní exponát pro studentskou vědeckou soutěž, vyhrát její místní kolo a dostat se až do celostátního finále ve Washingtonu. Až na to, že chlapec je odmala trénován v bojových uměních, v praktikách zabíjení, chemii – a nenávisti k Americe. Krycí jméno: Operace Zkáza. Nebyl by to Palahniuk, aby se z toho nevyloupla černočerná komedie o terorismu a rasismu. Autor cituje Hitlera, Maa, Mussoliniho i jiné „extremistické šerify a dementní proroky“, bere si na paškál americkou konzumní společnost a paroduje levicové a pravicové názory. Také se odvážil dál než kdy předtím na půdu jazykového a stylového experimentu: román je téměř celý napsán osekaným, redukovaným jazykem primitivního vypravěče.
Píše se rok 1955 a do rozděleného Berlína přijíždí nesmělý anglický mladík, technický zaměstnanec Královské pošty, aby se svým skromným přispěním podílel na ambiciózní, přísně tajné operaci CIA a britské tajné služby SIS. Projekt, který byl ve skutečnosti vyzrazen britským špionem pracujícím pro Sovětský svaz v samém zárodku (George Blake byl v roce 1961 odsouzen britským soudem za vlastizradu ke 42 letům vězení), spočíval ve vyhloubení tunelu do sovětské okupační zóny, odposlouchávání telefonních hovorů a zachycování šifrovaných zpráv. Mladý Leonard Marnham však nežije jen svou prací. Berlín, který ho překvapí stále citelnou poválečnou chudobou i vzrůstajícím napětím rozděleného světa, které o šest let později vyvrcholí stavbou Berlínské zdi, pro něho zároveň znamená vstup do dospělosti i první milostnou zkušenost. Ve chvíli, kdy se velké dějiny nečekaně protnou se soukromým světem hrdinů v sérii typických mcewanovských tragikomických náhod, dochází i k nečekanému rozuzlení příběhu, pod jehož špionážním nátěrem pulzuje život skutečných lidí, jemuž McEwan rozumí jako málokterý současný světový autor.
Roku 1995 postihla Japonsko dvojí katastrofa: v lednu zemětřesení v Kóbe a o dva měsíce později sarinový útok v tokijském metru. Povídky tohoto souboru se odehrávají právě v čase mezi těmito událostmi. Setkáme se s mladou dívkou, která se zakoukala do staršího muže, máme tu bohatou podnikatelku cestující po Thajsku, kde je konfrontována s láskou i smrtí, čteme o obřím Žabákovi, který se pokouší zachránit město. I zde využívá Haruki Murakami stejná témata jako ve svých slavných románech.
Konec stříbrného věku je sžíravá satira plná černého humoru, reagující na problém stárnoucí populace. Z rozkazu Ministerstva zdravotnictví má být učiněno následující: všichni japonští občané starší 70 let se zúčastní programu vzájemného vyvražďování, v jehož rámci bude tato obtížná část populace značně redukována,a tím pádem odpadne současné vládě alespoň jedna nepříjemná starost. Kuničiró Utani z města Mijawaki rovněž překročil sedmdesátku a společně se svými přáteli musí čelit skutečnosti, že podzim jejich života nebude zdaleka tak klidný, jak si představovali. Nesourodá skupinka přátel z dětství, nyní však v poměrně pokročilém věku, mezi nimiž nechybí bývalý armádní důstojník, profesionální zápasník na odpočinku či kněz, se připravuje na svou zřejmě poslední bitvu.
Michael Beard je nositelem Nobelovy ceny, ale svou nejlepší práci odvedl už v mládí. Jako padesátník žije ze své pověsti, přednáší za horentní honoráře, zaštiťuje svým jménem vědecké instituce... S nutkavým sukničkářem Beardem se seznamujeme ve chvíli, kdy se rozpadá jeho páté manželství. Tentokrát je to ale jiné: nevěrná jemu žena. Autorův román je podobenstvím o neukojitelné touze, chtivé nenasytnosti i podvádění sebe sama.
Rebecca je editorkou „prestižního“ nezávislého časopisu (který nikdo nečte), Peter vlastní galerii - vyhledává talenty, které draze prodává zazobaným klientům. Jejich manželství klape do chvíle, kdy se Peter znenadání zamiluje do manželčina bratra Ethana. Ten taky „dělá něco kolem umění“, což v praxi znamená, že se fláká abere drogy. Peter pochopitelně usilovně řeší, jak TOHLE vysvětlí své ženě… Cunningham, autor geniálních HODIN, ve svém nejnovějším díle a v nejlepší formě!
Čtenáři, kteří mají v souvislosti s Houellebecqovou tvorbou jistá očekávání, budou překvapeni – v knize není jediná sexuální scéna. Autor se evidentně rozhodl znovu šokovat, ale tím nejméně očekávaným způsobem: je „vyklidněný“ a úspěšně se snaží o poctu realistům devatenáctého století. Houellebecq vypráví příběh malíře a fotografa Jeda Martina. Jeho matka spáchala sebevraždu, s otcem se vídá jen sporadicky. Kariéru umělce začal na akademii Beaux-Arts fotografováním neživých objektů, když ale zjistil, jak fascinující záležitostí je mapa, a začal se zabývat zejména relací mapy a zobrazeného území. Objevil zcela originální tvůrčí postup spočívající ve fotografování michelinovských map z různých úhlů – vzniklé umělecké fotky při náležitém zvětšení a patřičné instalaci dostávají rozměr neobyčejného uměleckého díla…
Tušíte, za co se můžete ocitnout v pekle? Vůbec nemusíte někoho podříznout nebo hodit v sudu do přehrady. Vsaďte se, že do pekla půjdete už za to, když si párkrát uprdnete v přeplněném výtahu. Když budete furt troubit v autě. A nebojte se – právníci nebo novináři tam jdou všichni, troubení netroubení. Dvanáctý román Chucka Palahniuka je váš průvodce peklem. Připravte se, černá limuzína čeká… Dvanáctiletá Madison končí v pekle prý kvůli předávkování marihuanou. Má plné zuby jak života, tak smrti. Sotva se zorientuje, zjistí, že je pomerně nepohodlné trčet v cele a škrábat si uhry na čele. Soused s modrým čírem, který údajně jen něco šlohnul v supermaketu, jí pomůže ven a spolu s dalšími zatracenci se vydají na cestu k pekelnému ústředí. Cestu přes Oceán promarněného spermatu či Řeku zvratků si fakt nechte vyprávět… Prokletí jsou typicky palahniukovská divoká jízda plná bizarností a úchylností.
Kniha Juliana Barnese je silným a stylisticky vytříbeným příběhem paměti, historie, stárnutí a zodpovědnosti. Stárnoucí vypravěč Tony Webster se na prahu smrti dočká odhalení tajemství, které od základu mění perspektivu, jež si o svém zcela obyčejném životě vytvořil. Bookerova cena za r. 2011.
„Čas je rváč,“ říká jedna z mnoha postav, jejichž propletenec vztahů a osudů sledujeme od 70. let 20. století až do roku 2020. Bývalý punkrocker Bennie Salazar to v hudební branži dotáhne až na majitele úspěšného hudebního labelu, ale v osobním životě to není žádná sláva. Krize hudebního průmyslu jde v jeho případě ruku v ruce s krizí středního věku a Bennie sahá po alternativních řešeních – sype si do kávy šupinky zlata k posílení potence. Jeho asistentka a pravá ruka Sasha zase celý život bojuje se svou kleptomanií a traumaty z nešťastného dětství. Spisovatelka suverénně přeskakuje mezi žánry i vypravěči, střídá časové roviny: spolu s Benniem, Sashou a dalšími z celé mozaiky postav pendlujeme mezi New Yorkem, Neapolí a dalekou Keňou. Jedním z vrcholů autorčina literárního mistrovství je ta část díla, kterou Sashina dvanáctiletá dcera odvypráví jako powerpointovou prezentaci. Jennifer Eganová dokazuje, že v životě i v literatuře je možné všechno.
Na pohřbu Molly Laneové se setkávají dva její bývalí milenci, dnes již vážení a bohatí lidé. Uzavřou spolu dohodu, jejíž důsledky nejsou schopni dohlédnout. Jejich přátelství tak podstoupí zkoušku, v níž ani jeden z nich neobstojí. McEwanův psychologický román, za který obdržel Bookerovu cenu.
Jestliže chcete být konsternováni, ale současně se pobavit a ožít, přečtěte si tento román anglického spisovatele a scenáristy Iana McEwana. Brilantní spisovatel nabízí dílo fascinující neúnavnou bezprostředností výpovědi, ale i plachou intelektuální hravostí, s jakou zpracovává leitmotiv vlastního vidění tohoto světa – fenoméndětství, fakt narození a existence dítěte v osobním životě člověka i v širších souvislostech.
Co kdyby jednoho dne kdosi kdesi přehodil imaginární výhybku, a svět, jak ho znáte, jednou provždy skončil? A co kdyby si toho navíc nikdo kolem vás nevšiml? Aomame a Tengo jsou zvláštní postavy. Ona je geniální fyzioterapeutka, která rozumí lidskému tělu jako málokdo. Jen svých znalostí občas využije k tomu, aby odeslala na jiný světmuže, na které je běžná spravedlnost krátká. On je vynikající matematik se spisovatelským talentem, který se jednoho dne propůjčí ke zdánlivě nedůležitému literárnímu podvodu. Ti dva se neviděli dobrých dvacet let, v hloubi duše ale nepřestávají myslet jeden na druhého. Oni sami se vlastně nezměnili. Jenže svět kolem nich začal být od jistého okamžiku jiný a podivný. A oni by v něm teď měli najít jeden druhého… Ve svém nejnovějším románu se Murakami pokusil propojit své dosavadní tvůrčí postupy a zkušenosti do rozsáhlého celku, ve kterém nechává zaznít mnoha protichůdným hlasům, aby se znovu a nově zamyslel nad svými oblíbenými tématy. Název 1Q84 odkazuje na jiné slavné dílo, a sice román 1984 George Orwella. V japonštině má totiž Q stejnou výslovnost jako devítka, takže se z tohoto hlediska jedná zároveň i o jakousi slovní hříčku. Má naznačovat nepatrnou, ale přesto velmi podstatnou změnu, jež má obrovské následky.
Magický příběh začíná objevem převratného přístroje, který vědcům umožňuje vstupovat do lidských snů a ovlivňovat je. Jeho vynálezcem je věhlasná specialistka Acuko Čiba, jejíž alterego neurčitého věku zvané Paprika vstupuje ve fiktivních, ovlivněných snech na scénu snového příběhu, aby tam působila správným způsobem… Když jednoho dne dojde ke krádeži přístroje, neohrožený detektiv a uznávaná a půvabná terapeutka spojí své síly, aby věc získali zpět – dříve než padne do rukou snových teroristů. Podle románu vznikl animovaný thriller a taky manga komiks. Nečekanými zvraty a humornými dialogy román připomíná Murakamiho Konec světa & Hard-boiled Wonderland.
Nankingské rekviem je literárním zpracováním otřesné události známé jako Nankingský masakr, která se udála na přelomu 1937/1938. Během druhé čínsko-japonské války dobyla císařská japonská armáda Nanking, a poté následovalo bezprecedentní hromadné vraždění mužů a znásilňování žen, odhad počtu obětí dosahuje čtyřset tisíc. Autor vychází z dokumentů a pramenů, celý příběh však nechává vyprávět fiktivní postavou v ich-formě.
Británie roku 1972 čelí hospodářskému propadu, masovým nepokojům a hrozbám teroristických útoků. Bojuje se na všech frontách – i na té kulturní. Tajná služba distribuuje pod zástěrkou různých nadací peníze perspektivním umělcům, kteří budou propagovat „správné názory“. Tak je koncipována i operace MLSOUN. Agentka Serena ovšem poruší nejen základní pravidlo špionáže – nevěřit nikomu –, ale brzy i další – do jednoho z mladých umělců se zamiluje. Špionážní thriller o literatuře a se šťastným koncem – novinka z autorovy dílny i další vrchol jeho tvorby.
Knihou číslo 3, která při prvním vydání v Japonsku zaskočila čtenáře jako nečekané překvapení, se završuje devět měsíců, které spolu s protagonisty Murakamiho románu strávíme v jiném světě roku 1Q84. Opět dostáváme možnost potkat své staré známé hrdiny. Tenga Kawanu, mladého matematika a spisovatele, vidíme definitivně řešit jeho vztahy s otcem. Jeho dávnou lásku oproti tomu pozorujeme v období velkých změn a sledujeme, jak se pouští do krajně nejistého podniku. A ještě někoho tu sledujeme: jednu z postav minulého dílu, která tu tentokrát dostává svůj samostatný prostor k akci i promluvě. Jednání všech tří se vzájemně prolíná a mnohovrstevný děj románu tak pomalu ale neodvratně spěje ke svému rozuzlení a konci. Nebo spíš k novému začátku?
Svůj nový román pojmenoval Michael Chabon podle ulice, jež propojuje kalifornská města Berkeley a Oakland. Zatímco Berkeley je odjakživa spojováno především s akademickou tradicí místní univerzity a s převážně bílým establishmentem, Oakland byl vždy synonymem pro afroamerickou kulturu. Oba prvky se v románu potkávají v osobách Archyho Stallingse, černocha z Oaklandu, a Nata Jaffeho, který se narodil do bílé středostavovské rodiny v Berkeley. Tihle dva spolu provozují obchůdek s gramofonovými deskami. Za relativně dlouhou dobu své existence získal jejich podnik v sousedství jistou proslulost, ovšem časy se mění a o pár bloků dál má vyrůst obchodní komplex, kde se má kromě multiplexu otevřít také třípatrový obchod s hudebními nosiči. Archymu navíc dává dost zabrat vlastní rodinný život. S manželkou si moc nerozumí, a do toho se znenadání v Oaklandu objeví jeho syn, k němuž se Archy nikdy tak úplně nepřiznal… Telegraph Avenue ovšem není antiglobalistický pamflet popisující boj lokální kultury proti nadnárodním koncernům. Chabonův nejnovější počin je především románem o tom, jak snadno otcové opouštějí své syny – a jak těžce k nim hledají cestu zpět.
Rodinná sága čtyř generací Stassosových, kteří pocházejí z Řecka, se odehrává v Detroitu a obemyká bezmála celé 20. století. Na první pohled se zdá, že rodina zpodobňuje typický americký sen. Nebyl by to ale Cunningham, aby v jeho příběhu nehrály roli uplně jiné věci: menšinová sexuální orientace či transvestitismus. Nicméně vše objímá láska v nejrůznějších podobách, ať už milenecká nebo rodičovská.
Mezi bratranci Howiem a Dannym byl vždycky zvláštní vztah. Když byli malí, byl první tím „divným“ dítětem – byl tlustý a bledý, zatímco Danny byl zlatý hoch, co všechno umí. Po letech je to přesně naopak: z Dannyho je flákač, který zklamal rodiče, zatímco Howard úspěšně obchoduje s akciemi, má rodinu a – zrovna koupil hrad. Akdyž Danny dostane od bratránka nabídku, aby mu pomohl předělat tuhle zříceninu na luxusní hotel, přijímá od něj letenku a přistává kdesi ve střední Evropě. Brzy ale získá pocit, že se z hradu už nikdy nedostane, neboť se mu Howard zřejmě mstí za to, co mu provedl v mládí… Fascinující styl vyprávění, alternativní pohled na svět a v neposlední řadě zajímavá lokalita a prostředí, to vše dělá z románu napínavý a čtivý příběh, kterému nechybí citlivě vylíčený milostný vztah ani magické prvky.
Pekelná jízda podle Chucka Palahniuka! Třináctiletá Madison vidí a slyší vše, co si zamane, vše, co se na světě šustne. Tímhle způsobem se vrací do vlastní minulosti. Jenže to má logický háček: pro živé je neviditelná. Mrtvá Madison nám ze své adresy Madisonspencerova@psmrtnzvot.pkl posílá zprávy… Jak to bylo s dědečkovým penisem, telefonáty z onoho světa či z planetárním bohatstvím jejích rodičů? Vše, na co jste se báli zeptat…
Píše se 2. listopad 1918, do konce války zbývá pár dnů. Zchudlý šlechtic, poručík Henri d'Aulnay-Pradelle, který je však mimořádně ambiciózní a kvůli uznání či povýšení ochotný jít i přes mrtvoly, žene svoji jednotku na nesmyslnou zteč kóty 311. Tato událost nerozlučitelně spojí i dva vojíny, Alberta Maillarda a Édouarda Péricourta. Jejich osudy sledujeme i po skončení války, stejně jako lukrativní zakázky firem, které se rozhodly vydělávat na smrti… Osud způsobí, že se Édouard s nenáviděným poručíkem ještě jednou setká. Roku 2013 získal autor za román prestižní Goncourtovu cenu.
Tóru Okada žije s manželkou Kumiko na tokijském předměstí. Nedávno dal v docela dobrém zaměstnání výpověď – potřebuje si ujasnit, kudy se chce v životě vlastně ubírat. Jenže jakýkoli úspěch je mu lhostejný. Nemá žádné plány ani touhu vyniknout. Není s to zařadit se do většinové společnosti. Ve třiceti jsem se zastavil a od té doby nevím, co se sebou. A tak zatímco jeho žena chodí do práce a oba živí, mladý muž se stará o domácnost. Jednoho dopoledne vaří Tóru špagety a u toho naslouchá zvláštnímu ptačímu zpěvu přicházejícímu odkudsi zvenčí. Poklidnou atmosféru netečně plynoucího života náhle nečekaně naruší telefonát neznámé ženy, která dělá Tóruovi necudné návrhy. Ten její svádění sice rázně odmítá, nicméně od tohoto okamžiku se jeho život začíná pozvolna obracet vzhůru nohama a veškeré domnělé jistoty se neúprosně obnažují jako pouhé iluze… Bezmála detektivní příběh na hranicích mezi realitou, sny a vzpomínkami. Nástrahy číhají i v říši podvědomí – a nebezpečně prosakují do „normálního“ světa. Děj je doslova prošpikován svérázným okultismem, s děsivými odbočkami k extrémním událostem vyvěrajícím z účasti Japonska v druhé světové válce. Obsáhlý román o lásce a osamělosti, plný melancholie, ale i jemného humoru, je nadto působivě temperován stínovými erotickými fantaziemi – bolestnou smyslností sycenou soutokem krutosti a něhy.
Cukuru Tazaki byl na střední škole jedním z pěti členů party, která ho ze dne na den vyloučila ze svého středu, aniž mu někdo z jeho kamarádů řekl proč. Tazaki utrpěl ztrátou přátel duševní otřes a zabýval se dokonce i myšlenkou na sebevraždu. Dlouhých 16 let poté přiměje přítelkyně Sára Tazakiho, aby vyhledal své bývalé kamarády a získal odpověď na otázku: PROČ? Ani v tomto díle autor své čtenáře nezklame – charakteristický literární styl vytváří výjimečné dílo a čtenáři jsou znovu pohlceni Murakamiho magickým světem…
Originální vyprávění začíná ve slumu v africkém Harare: desetiletá dívka pojmenovaná Miláček má různé kamarády – jmenují se třeba Bastard, Bůhví, Stina. Jejich otcové, případně oba rodiče se povětšinou kamsi vypařili. Jedna dívka je těhotná. Kradou ovoce, hrají si s odpadky. A hlavně sní o tom, že se jim podaří někam odjet, do Ameriky, do Evropy. Miláček má štěstí, jí a její matce se to podaří díky tetičce v Detroitu. Jenomže idealistické představy dítěte jsou jedna věc – a špinavé velkoměsto zasažené hospodářskou krizí věc druhá… Debut třiatřicetileté autorky, s nímž se dostala až do finále Bookerovy ceny.
Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra – hra na dospělé. Proslulý román Iana McEwana byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však neztratil nic ze své zvláštní, „nemorální“ naléhavosti.
Román do značné míry navazuje na autorovu předchozí knihu Za soumraku: je to brilantní drobnokresba několika lidských osudů, která dává čtenáři nahlédnout do atmosféry newyorské umělecké společnosti. Sledujeme dva bratry, Tylera a Barretta, kolem nichž krouží jejich přátelé, milenci a partneři, kteří stále věří, že není pozdě, že jednou najdou svou “sněhovou královnu” a dostanou od ní to, po čem touží…
Penny Harriganová je obyčejná holka z amerického zapadákova, která sice může říct, že má flek v advokátní firmě na Manhattanu, nicméně hlavní náplní její práce je nosit kafe a rovnat židle. Nikdy by si ani ve snu nepředstavovala, že jednou večer bude sedět v superluxusní restauraci s multimiliardářem Linusem Maxwellem. Ale nejen to.Vzápětí se s ním ocitá v Paříži, kde ji zasvětí do tajných zákoutí ženské smyslnosti, předvede jí – za pomoci různých intimních pomůcek – sedmé nebe rozkoše Žena však záhy pochopí, že se stala testovacím objektem finální fáze nových erotických pomůcek, které mají změnit „ženské chápání světa“. A že před ní to v různé míře absolvovaly stovky a tisíce jiných. Intimní pomůcky pro něžné pohlaví jsou tak dokonalé, že se ženy už brzy obejdou bez mužů A tohle se Penny pokusí zastavit. Sama proti Maxwellovi, sama proti celému světu, sama proti nanobotům proudících v krvi, které jí dokážou bez její vůle působit neuvěřitelnou rozkoš i trýznivou bolest.
Známý provokatér Michel Houellebecq napsal román o tom, jak se z Francie stane islámský stát. Příběh se odehrává roku 2022, kdy politické strany ve volbách raději podpoří fiktivního kandidáta strany zvané Muslimské bratrství, aby se prezidentkou nestala šéfka extrémně pravicové Národní fronty Marine Le Penová. Autor uvedl, že „urychluje historii“. Jeho kontroverzní románová fikce vzbudila nebývalou pozornost a kniha se v mnoha zemích stala absolutním bestsellerem.
Finsko, 21. století. Upadající západní společnost se přetvoří v autokratickou republiku, v níž jsou ženy děleny na dvě kategorie: ženy-eloje jsou krásné a hloupé, vyšlechtěné k absolutní poslušnosti manželovi. Ženy-morlok (zmetek) nevynikají krásou, ale jsou bohužel inteligentní a nepoddajné. V téhle zemi mají být všichni šťastní, a proto je třeba zamezit veškerým konfliktům. Mužskému dominantnímu pohlaví je vše podřízeno. Rozmnožování morloků není žádoucí, a tak jsou příslušnice tohoto druhu už v dětství zbaveny příslušných orgánů. Mladá žena Vanna není tím, čím se zdá být. Žije na venkově pod ochranou své babičky. Vypadá jako eloje, ve skutečnosti je morlok. Je osamělým prvkem, který v budoucnu tuhle společnost destabilizuje. V příběhu figuruje i její sestra, typická eloje, jejímž jediným cílem je vdát se. To se záhy stane, ovšem po svatbě sestra náhle zmizí. Díky tajemné zápletce a zlověstné atmosféře přítomnosti Velkého bratra, je román nesmírně poutavý a čtivý. Do „pravidel“ se čtenář dostane po pár stránkách. Autorčino poselství je patrné: příliš dobrá životní úroveň, zvlášť pokud je podpořena sociálním státem, může mít neblahé následky – třeba nutnost udržovat lidi ve strachu a nevědomosti.
Nejnovější Murakamiho kniha vypráví o vztazích, poznamenaných nedorozuměním, nevěrou, či proradností. Sedm povídek sbírky spojuje téma osamění mužů, kteří za různých okolností ztratili ženu, nebo o ni nenávratně přicházejí. Murakami vykreslil trápení hrdinů s jejich osudovými láskami v různém věku a postavení: spisovatel čiplastický chirurg, herec nebo vysokoškolák, majitel baru. Všichni se nacházejí v různých životních situacích, ale všichni jsou nějak poznamenaní duchem ztracených žen…
Fiona pracuje jako soudkyně Nejvyššího soudu a při svém mimořádném pracovním vytížení vnímá manželův zálet s mladší ženou, na který mu přijde, sice bolestně, ale zároveň na nějaká hluboká řešení prostě nezbývá čas. Řeší komplikovaný právní spor – sedmnáctiletý mladík umírá na leukemii a rodiče odmítají transfuzikrve; patří ke Svědkům Jehovovým. Potvrdí soudkyně v precizně vedeném sporu, že právo na život je víc než právo rodičovské?
Hlavní hrdina románu žije poklidně v Tokiu a spoluvlastní malou reklamní agenturu. Život mu pomalu míjí pod rukama a on toho od něj už ani moc nečeká. Stačí však, aby jejich firma otiskla v reklamním letáku nevinnou fotografii krajinky s ovcemi a hrdina se ocitá na nechtěné iniciační pouti kamsi do „srdce temnoty“ současného Japonska… Nečekaně ho vyhledá jistá organizace a on pod pohrůžkou násilí putuje nedobrovolně na ostrov Hokkaidó, aby tam za každou cenu našel tajemnou ovci s hvězdou na hřbetě…
Geoffreymu Braithwaitovi, postaršímu vypravěči Barnesova slavného románu Flaubertův papoušek, se na sklonku života konečně otevře prostor k tomu, aby se oddal dávné zálibě: putování po duchovních i hmotných stopách Gustava Flauberta. Předmětu svého zájmu se tento zachovalý šedesátník, profesí lékař, věnuje s příkladnou oddaností a nelituje peněz ani námahy, aby vrhl světlo i na ten nejpodružnější detail, který se francouzského romanopisce týká. Při veškerém úsilí však zůstává amatérem z přesvědčení, pro něhož přemýšlet o literatuře mnohdy znamená též odhalovat stíny vlastního nitra.
Haruki Murakami nedává rozhovory, nerad se fotí, a taky připouští, že poměrně nerad rozebírá to, co napsal. Přesto napsal knihu, v níž se vyjadřuje k tématu spisovatelství. Nejsou to eseje v pravém slova smyslu, autor volí takovou formu, jako by šlo o rukopisy připravovaných přednášek – jako by přede mnou v malé přednáškové sínisedělo třicet až čtyřicet lidí a já k nim promlouval co možná nejpřátelštějším tónem… Několik kapitol z této knihy vyšlo původně v japonském literárním časopise Monkey. Nejsou to však texty na objednávku, jak autor upozorňuje, ale texty, které vznikaly spontánně a které spisovatel psal pro sebe samotného. Můžeme je tedy vnímat jako kompilaci názorů na to, jak se píše literatura.
Hukot času je fiktivní historií vztahu ruského skladatele Dmitrije Šostakoviče ke stalinskému systému – a obecně obrazem lidské svobody ve světě, kde je život v područí totalitního režimu. Hlavním motivem je jemná hranice mezi zbabělostí, neutralitou a statečností, která se v takovém světě vytváří – téma pro českého čtenářea naši historii více než aktuální.
Kontroverzní americký spisovatel přichází s dlouho očekávanou – a vůbec svou první – sbírkou povídek, které nejde odečíst. Třiadvacet textů vlastně představuje jakousi esenci Chucka Palahniuka. V povídkách je ve své nejlepší formě: ostrý a sžíravý, nekompromisní. Přináší bizarní témata a libuje si v nich.
Trudy podvádí Johna, svého manžela. Bydlí stále v domě, v němž John kdysi vyrůstal a kde mladí manželé strávili první měsíce svého svazku. Vila je zchátralá, ale v lepší londýnské čtvrti má i tak nedozírnou hodnotu. Snílek a básník John zde však už nebydlí. Trudy se místo něj schází s jeho bratrem, naprosto banálním Claudem,a spolu vymyslí jednoduchý plán, jak se Johna zbavit. Jejich intriky však sleduje nečekaný svědek: zvídavý, chytrý a všetečný devítiměsíční obyvatel Trudina lůna…
Michael Chabon pojmenoval svůj nový román podle nesmrtelné swingové skladby, kterou hrály a hrají mnohé proslulé bigbandy. Na druhou stranu, kniha je uvedena citátem Wernhera von Brauna, německého konstruktéra superzbraní V-2, který přešel na americkou stranu a posléze se stal duchovním otcem amerického vesmírného programu. Podobně jako vonBraun je i protagonista románu pravým člověkem moderního věku, mužem neuvěřitelného osudu a mnoha tváří. Chabonův vypravěč jej nazývá prostě „můj dědeček“ a tato postava se skutečně zakládá na autorových vzpomínkách na umírajícího prarodiče. Román, který dokázal obsáhnout celé století v jediném životě a celý život v jediném týdnu, se čte jedním dechem.
Profesor historie prožívá se svou druhou manželkou sladké časy – ale jen do chvíle, než zjistí, čím se dřív živila… Do jejich společného štěstí se začnou vkrádat stíny v podobě Anniných dřívějších milenců a Grahama se zmocňují emoce, jaké dosud nepoznal.
Možná, že jednou budu s to zachytit podobu nicoty… Bezejmenným vypravěčem románu je výjimečný portrétista, který dokáže vystihnout tvář člověka tak, aby se líbil sám sobě. Všechno funguje téměř dokonale, dokud ho nenavštíví muž bez tváře s žádostí o portrét. A dokud ho neopustí jeho žena. Vnitřní rovnováhu nalezne v horské samotě, odhodlaný s tvorbou podobizen navždy skoncovat. Nečekaně však přichází další nabídka – taková, která se opravdu nedá odmítnout. Následuje vír událostí, které s ním cloumají ze strany na stranu: Jaké tajemství skrývá obraz Komturova smrt? Kdo přesně je tajemný pán „z domu odnaproti“ a jaká je jeho minulost? Proč si za horentní sumu objednal svou podobiznu? A jak je možné, že právě jeho portrét prolomí vypravěčovu tvůrčí krizi a probudí v něm uměleckého ducha? Haruki Murakami ve své fenomenální románové partii opět úspěšně buduje stále spletitější síť otázek, nejistot a pochybností. Nad tím vším ovšem kraluje otázka, která se v díle opakovaně vrací: Co je špatného na tom, když umělec ztvárňuje jen to lepší z nás?
Chuck Palahniuk je prominentní americký spisovatel, jenž má na kontě patnáct románů a v USA prodal celkově přes pět milionů knih... Zároveň patří k autorům, jejichž tvorba je v češtině téměř kompletní. Nyní přichází - po několika letech - s dlouho očekávaným novým románem. Autor se opět nebojí provokovat a nadhazovat kontroverzní témata originálním způsobem. Tentokrát se pustil do neotřelé teorie o tom, že pro nejlepší možné fungovaní společnosti je nutné, aby se jednotlivé skupiny obyvatelstva držely pospolu podle své příslušnosti. Ať už jde o bílé, černé nebo homosexuály. Reorganizace společnosti je nutná proto, že v současném světě přebývá mladých mužů, kteří by jinak museli narukovat a zemřít ve válce. Přebytek mladíků bez perspektivy totiž nahrává matriarchálnímu uspořádání, což není dlouhodobě udržitelné a výhodné. Mladé muže je potřeba zaměstnat něčím pořádným, třeba převzetím vlády a přerozdělením pravomocí, dohledem nad dodržováním nových pravidel, sledováním seznamů či řezáním uší. Den přizpůsobení se blíží.
Příběh lásky na pozadí dramatických německých dějin od konce 19. století do sedmdesátých let 20. století. Olga je sirotek z chudých poměrů, Herbert syn venkovského statkáře, oba se vymykají venkovskému prostředí, v němž vyrůstají, a právě jejich jinakost je sblíží. Nadaná a cílevědomá Olga se stane učitelkou, Herbert vyrážído světa, aby přispěl k velikosti Německa. Bojuje v koloniálním vojsku v Africe a pro slávu Německa chce probádat Arktidu. Na polární expedici se po něm slehne zem. Olžina láska k Herbertovi však přetrvá až do její smrti, přestože vyznává opačné ideály než Herbert, velké Německo ji děsí. A když zemře, její láska a tajemství se promítají až do současnosti.
Nový Barnesův román je příběhem lásky mladého studenta a stárnoucí ženy se všemi důsledky, které přináší životům obou protagonistů. Stejně jako většina autorových románů je rozdělen do tří chronologicky následných částí, v nichž dochází k postupnému odhalování a prohlubování pohledu na osudový vztah. Milostný román napozadí „drobného obrazu“ britské společnosti 60. let, včetně jejích zakořeněných klišé a prudérnosti.
Nový román kontroverzního francouzského spisovatele Michela Houellebecqa je životním bilancováním šestačtyřicátníka, který vzpomíná na své bývalé lásky. Nepřekvapí, že tu jsou naturalistické popisy sexuálních aktů, ale zároveň i lyrické, melancholické úvahy nad vztahy obecně, nad pojmem láska, přitažlivost apod. Ve druhé půlce románu vypravěč zjišťuje, že nemůže žít bez Camille, jedné z milenek, a výčitky i sebelítost ho pohání k něčemu, co vypadá jako stalking. Vypravěč se propadá do deprese a hledá útěchu ve víře nebo antidepresivech. „Bůh je průměrný scenárista," poznamenává a je jasné, pro co se rozhodl. Houellebecq má nezaměnitelný, osobitý styl, pracující zejména s nenápadnými, ale promyšlenými asociacemi. Jsou zde i vedlejší linie příběhu jako sportovní střelba nebo vysokoškolské studium na zemědělské fakultě — není to u něj poprvé, co do fiktivního příběhu pronikají autobiografické prvky. Houellebecq opět dokazuje, že každé nové dílo je literární událostí a že se mu stále daří udržovat své čtenáře v očekávání a napětí.