Texty, drobné prózy a jednoaktovky známého rockového zpěváka z období existence jeho bývalých skupin The Boys Next Door, Birthday Party (1978 - 1983) i jeho současné skupiny Bad Seeds (1984 - 1986). Nevázané, divoké, brutální, ale i křehké a něžné stejně jako jeho hudba.
Paříž revolučního roku 1968. Vztah americké malířky a anarchistického bankéře. Básnickým jazykem psaná novela, v níž autor vzdává hold Fernandu Pessoovi, Paříži, revoluci a především Lásce. Jedna z posledních knih Lawrence Ferlinghettiho, která svědčí o tom, že jeho poezie zůstává stále mladá. 2., přepracované vydání.
Druhé vydání knihy z prostředí skotských narkomanů hledajících smysl života, plná černého humoru, která posloužila jako předloha známému filmu D. Boylea.
Dva soubory krátkých experimentálních her z počátku 60. let 20. století v jednom svazku, které mapují dosud málo prozkoumané území mezi klasicky vystavěným dramatem a spontánní improvizací. Převážně divadelní jednoaktovky, které s ferlinghettiovským humorem a poezií pomáhají prohlédnout absurditu lidského života. Několik z těchtoher bylo uvedeno v evropské premiéře během autorovy návštěvy v Praze na jaře 1998. Toto vydání je doplněno o nové hry.
Sbírka bizarních povídek, jež nejsou možná psány tak syrovým jazykem a nejsou tak úzce svázány s edinburghskou „spodinou“ jako Trainspotting, který byl první knihou Irvina Welshe, jejich vyznění je ovšem stejně drsné a vůči „spořádanému“ světu a „správnému“ životu stejně nemilosrdné.
Pohodová kniha o pohodových lidech. Veselí šprýmaři (Merry Pranksters) se vydávají v pomalovaném autobusu na cestu po USA. Kolem sebe šíří pozdvižení, barvy, humor, hlasitou hudbu a hlavně LSD. Ken Kesey, Neal Cassady a další jako předzvěst nastupující hip generace. Základní kniha hippies a kronika vpádu LSD do Ameriky.
Junky (Junkie: Confessions of an Unredeemed Drug Addict)
První kniha W. S. Burroughse, původně vydaná pod pseudonymem William Lee, v níž se autor pokouší „co možná nejpřesnějšími a nejjednoduššími slovy“ zachytit svou zkušenost narkomana. Stále aktuální kniha, ač od jejího vzniku uplynulo již téměř půl století.
Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna,jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?
Další kniha Irwina Welshe, která šokuje vulgárností výraziva a neučesaným jazykem , ale ve své postatě je sociologickou sondou do frustrací obyvatel průmyslového města (jímž je klasicky skotský Edinburgh). V prostředí obydleném feťáky, fotbalovými rváči, nezaměstnanými a návštěvníky hospod a nočních klubů se odehrává příběhRoye Stranga.
Nahý oběd býval označován za pornografický, obscénní, násilnický, necitelný, za výplod chorého či zfetovaného mozku. Dnes je považována za mistrovské dílo, v němž se mísí pekelné litanie ze světa feťáckých vizí s drsnými vtipy, nekompromisní satirou a prorockými vizemi budoucí společnosti, před kterými by i George Orwell oněměl.
Britský deník Daily Telegraph pozval sedm rozdílných anglických autorů na jeden víkend do Súdánu, „aby se osobně angažovali ve válce, která byla do té doby mimo jejich dosah...“ Každý z autorů je mistrem svého žánru – a každý z nich musel vykročit ze svého odlišného, nicméně podobně výlučného světa. Irvine Welsh, znalec drogové subkultury Edinburghu; Alex Garland, nonkonformní autor dobrodružných románů; Victoria Glendinningová, autorka zachycující životy z jiných století; Andrew O’Hagan, pronikavý kronikář současných životů; Bill Deedes, který je již 70 let novinářem, psal poprvé v životě beletrii; a Tony Hawks se pokoušel složit se súdánskými domorodci píseň. Pouze Giles Foden se skupinou necestoval. Jeho příspěvek, o který jsme požádali až později, jelikož jeho zkušenosti z Afriky dodaly knize další rozměr, byl napsán před hrozivými událostmi 11. září.
Nejnovější román Irvina Welshe je volným pokračováním kultovního Trainspottingu. Simon Williamson neboli Šoufek se po deseti letech vrací do Skotska, aby po své tetičce převzal hospodu. A jelikož se užírá, že po něm na světě nic nezbude, rozhodne se v patře nad hospodou natočit pornofilm. Jako hlavní hvězdu angažuje Nikki, občanským povoláním masérku, která si občas nějaký ten chechták přivydělá ruční prací a přitom sní, že bude pornofilmy jednou sama režírovat. Begbie je venku z lapáku, kam se dostal za zabití. Jestli se mu do rukou dostane Renton, půjde tam nejspíš znovu. Renton se stává Šoufkovým „spolupracovníkem“ při výrobě filmu. Spud se snaží vychovávat syna, udržet si vztah s přítelkyní a hlavně držet zkrátka svoji závislost na drogách. Takhle nějak děj začíná. Těžko říct, jak skončí.
Drásavá výpověď o duševních stavech a pocitech narkomana a homosexuála, který marně touží po naplnění své lásky, je do značné míry autobiografická. Kniha z roku 1952 se odehrává v exotickém prostředí tehdejšího Mexico City, mezi různými životními ztroskotanci a je volným pokračováním autorovy románové prvotiny Feťák. Hlavní hrdina tentokrát prochází těžkými abstinenčními příznaky, které mu ve své děsivosti jen pozvolna odkrývají nepřátelský vnější svět a nechávají ho bezbranného vůči znepokojujícím vizím. Bolestivý návrat z drogové izolace se hrdina snaží zmírnit snahou nalézt partnera, lásku, která by zároveň byla vědomým kontaktem s okolním světem. Když však i tady ztroskotává, vydává se do Jižní Ameriky hledat záhadnou rostlinu, jejíhož odvaru používají místní léčitelé.
Další ze zásadních Burroughsových knih – o smrti, sedmeru lidských duších, stonožkách, jedech, lidské nenávisti a strachu. Burroughsovy stále aktuální mrazivé vize člověka deptaného společenskými systémy i vlastní slabostí. Mnoha znalci Burroughsova díla je tato kniha považovaná po Nahém obědě za jeho nejlepší knihu. Ačkoliv sezabývá velkými tématy – nesmrtelností, časem a prostorem –, je psaná prostým, srozumitelným jazykem. Sám Burroughs knihu charakterizoval slovy: „Myslím, že sny jsou životně důležitou cestou k našemu možnému biologickému a duchovnímu osudu. Snové podmínky se často přibližují podmínkám v kosmu. O tom je kniha Západní země.“
Popis cesty anglického autora, zpěváka, komika a herce (např. Červený trpaslík) Tonyho Hawkse okolo Irska s lednicí. Když už se člověk vsadí a prohraje, měl by svůj dluh splatit, i když si na něj nepamatuje. Kniha o tom, kterak i zavřená lednice může otevřít cestu k lidem.
Ztroskotání Christophera Martina je v pořadí třetí Goldingovo dílo, v němž autor využil své válečné zkušenosti ze služby na křižnících, minolovkách a torpédoborcích (účastnil se i operace proti německému křižníku Bismarck). Tak jako Pán much či Dědicové, ani tato kniha není běžným románem, ale symbolickým podobenstvím, bájí, mýtickým příběhem. V tomto případě Golding téma smrti, hříchu a konečného soudu zpracovává na prostém příběhu námořníka, který na nehostinném skalnatém útesu „přežil“ torpédování své lodi německou ponorkou. Jako všechny Goldingovy romány i Ztroskotání Christophera Martina nabízí více otázek než odpovědí. Zde navíc originální „Goldingův trik“ v závěru knihy narušuje již tak nejednoznačné vyznění příběhu a nutí nás opakovaně se zamýšlet nad Martinovým osudem a zároveň podrobit důkladnému zkoumání i náš vlastní život.
Příběh psychologa Davida Markhama, který je anglickým ministerstvem vnitra požádán, aby infiltroval do podivného sdružení v londýnské Chelsea Marine. Tuto izolovanou čtvrť rezidencí přitom neobývají žádní anarchisté nebo squateři, ale navenek spokojená střední vrstva. Přesto právě tito lidé stojí za množstvím teroristických akcí – bombou na letišti Heathrow, útokem na Broadcasting House, vypálením National Film Theatre atd. Celý příběh se vine kolem autorovy ideje, že hluboko v lidském vědomí je biologicky zakódována touha po extrémní zkušenosti.
Kniha, kterou v r. 1945 společně napsali dva tehdy ještě neznámí autoři, budoucí ikony beat generation. Na podkladě skutečného příběhu zabití, do něhož byli oba autoři zapleteni, se odvíjí obraz poválečného New Yorku s jeho podsvětím plného drog, posedlosti, vášní a násilí. Název knihy odkazuje na skutečnou událost požáru v cirkuse, kterou hlásili v rádiu a William jako vtip dodal, že se „hroši uvařili ve svých nádržích“.
Posmrtně vydaná sbírka povídek Vlkodlak (Le Loup-garou, 1970), uspořádaná znalcem Vianova díla Noëlem Arnaudem, nabízí reprezentativni výbor Vianovy tvorby z let 1945–1952, jež patřila mezi jeho nejplodnější období. Každá z třinácti povídek je napsaná jiným, vždy ovšem zparodovaným literárním žánrem – od automatického psaní přes žurnalistiku, kriminální povídku, špionážní thriller až po sci-fi. Všechny povídky jsou přitom prostoupeny tím, co Vianovy texty činí ojedinělými: absurdním a černým humorem, poťouchlostí, ironií, snovou atmosférou a hořkým básnickým smutkem.
Holky nemaj ponětí je jeden ze čtyř románů, které originální francouzský autor vydal jako překlady z američtiny pod pseudonymem Vernon Sullivan. Velmi zdařile v něm paroduje a tak trochu ad absurdum dovádí vypravěčské postupy americké drsné školy detektivek, reprezentované tehdy především Dashiellem Hammettem a Raymondem Chandlerem. Vianv parodii okázale siláckého stylu vypravuje příběh Francise Deacona, flákače a drsňáka s lepší minulostí, který se nepáře s ničím a ze všeho nejméně s něžným pohlavím. Žije tak rychle, že to čtenář sotva stačí sledovat, pro ránu nejde daleko a především prožívá překotné erotické eskapády. Pak se ale přičiněním jedné z mnoha svých dívenek dostane do sporu s partou překupníků drog. A začíná tanec...
Na pozadí staleté historie obchodu s drogami se odvíjí příběh válečného veterána Tobiase, potomka rodu podloudných obchodníků, který se rozhodne vytvořit vlastní kartel a vzít vítr z plachet všem ostatním, i těm mexickým – Moralesovu a Escóbarovu. Ti si to samozřejmě nenechají líbit. Kromě dobrodružné linie se odvíjí i další témata: čest, bratrství zpečetěné válkou, možnost zvrátit osud a boj s prostředností. Vedlejší postavou románu je i Bodo, známý z Bennettova románu Frajer Bodo (Maťa 1997).
Sbírka dopisů, deníkových poznámek, povídek a autobiografických črt z poloviny 50. let doplňují a zpřesňují obraz autora, který tolik ovlivnil kontrakulturu 60. let a svými popisy nočních můr, prorockých vizí a svobodou myšlení zasáhl do nejrůznějších oborů –heavymetalu, sci-fi literatury a filosofie. Interzóna – což byl pracovní název pro knihu, jež později vyšla jako Nahý oběd – sestává ze tří částí: „Příběhy“, „Leeův deník“ a „Slovo“. Pokud chcete vědět, co se skrývá pod výrazem hipster a hisperská mluva, zapomeňte na Jacka Kerouaka i Neala Cassadyho. Přečtěte si Interzónu.
Kniha-memoáry, kniha-román, kniha-báseň, kniha-filosofický traktát. Taková je kniha přibližující autorovo století – 1919 – 2019 – od prvních vzpomínek až po ryzí současnost. Impresionistické obrázky střídají jízlivé, ironické postřehy, laskavou vzpomínku nahrazuje proud vědomí mizející příromnosti… Lawrence Ferlinghetti vždy byl a stále je básníkem s ostrým viděním skutečnosti a nahlížející do budoucnosti. Kniha v originálu vyšla ke 100. autorovým narozeninám.
Vášnivý pacifismus, lehká ironie vůči americké 'drsné škole', mistrné zacházení s jazykem v příslušných společenských vrstvách, nenávist k měšťáckému pokrytectví. Ale především legrace. Dosti drsná, to je pravda. To, co dnes s takovým úspěchem provozuje na plátně Quentin Tarantino, Vian zvládal ve svých literárních parodiích už v padesátých letech minulého století. 'Člověk tomu neunikne' je ovšem Vianovým dílem jenom ze čtvrtiny, vycházíme-li z počtu kapitol tohoto nedokončeného románu. 15. prosince 1950 dostává Boris Vian nápad na “román Černé řady”. Napíše synopsi, čtyři kapitoly, a projekt opustí. Po více nežli šedesáti letech dali dědicové Borise Viana volnou ruku literárnímu spolku L’Oulipo, aby dopsal pokračování. Román čítá celkem šestnáct kapitol, z nichž první čtyři, nezměny, jsou Vianovy. Nedílnou součástí knihy jsou "učené vysvětlivky", které jsou již plně dílem spolku L'Oulipo a v nichž se jednotliví autoři vyřádí v brilantním intelektuálním humoru, kdy se pokoušejí vysvětlit nevysvětlitelné, nebo naopak složitě popisují zcela triviální pitomost. L'Oulipo je experimentální literární skupina založená 24. listopadu 1960. Jejími zakladateli byli Raymond Queneau a François Le Lionnais. OuLiPo (Marcel Bénabou, Eduardo Berti, Jacques Jouet, Hervé Le Tellier, Clémentine Mélois, Olivier Salon) je zkratka z francouzských slov Ouvroir de Littérature Potentielle, tedy Dílna potenciální literatury.