Kniha, kterou v r. 1945 společně napsali dva tehdy ještě neznámí autoři, budoucí ikony beat generation. Na podkladě skutečného příběhu zabití, do něhož byli oba autoři zapleteni, se odvíjí obraz poválečného New Yorku s jeho podsvětím plného drog, posedlosti, vášní a násilí. Název knihy odkazuje na skutečnou událost požáru v cirkuse, kterou hlásili v rádiu a William jako vtip dodal, že se „hroši uvařili ve svých nádržích“.
Junky (Junkie: Confessions of an Unredeemed Drug Addict)
První kniha W. S. Burroughse, původně vydaná pod pseudonymem William Lee, v níž se autor pokouší „co možná nejpřesnějšími a nejjednoduššími slovy“ zachytit svou zkušenost narkomana. Stále aktuální kniha, ač od jejího vzniku uplynulo již téměř půl století.
Již od svého vstupu do světa literatury budil americký prozaik William S. Burroughs náležitý rozruch – a i to je dosti slabý výraz na emoce, jež jeho knihy provázely. Byly zakazovány a nechápány, autor sám byl jedněmi zatracován a proklínán jako šarlatán a literární pervert, jinými naopak vynášen jako věrozvěst nových pohledů i přístupů. Bylo tomu již v případě jeho skandály proslaveného arcidíla Nahý oběd, a podobné reakce provázely i jeho další román Hebká mašinka (The Soft Machine). Nejen že zde Burroughs rozpoutává orgie fantazie překračující veškeré hranice a tabu, jeho postavy putují časem, svádějí boje se zrůdnými silami a magií, to vše na pozadí dusné halucinující atmosféry a neskutečných kulis – zároveň nám ovšem Burroughs předvádí, jak bojovat s ovládáním myšlení, rozkrývá mechanismy veškerých závislostí a dokazuje, v čem spočívá jeho největší síla: v propojení naprosté autorské odvahy a subverze s mistrným literárním ztvárněním i těch zdánlivě nejnemožnějších idejí. William S. Burroughs (1914–1997) patří vedle Jacka Kerouaca a Allena Ginsberga k největším postavám tzv. „Beat Generation“; jeho prozaické dílo dodnes vyvolává bouřlivé reakce a kontroverze -- a zároveň je obecně považováno za jeden z milníků moderní americké literatury.
Sbírka dopisů, deníkových poznámek, povídek a autobiografických črt z poloviny 50. let doplňují a zpřesňují obraz autora, který tolik ovlivnil kontrakulturu 60. let a svými popisy nočních můr, prorockých vizí a svobodou myšlení zasáhl do nejrůznějších oborů –heavymetalu, sci-fi literatury a filosofie. Interzóna – což byl pracovní název pro knihu, jež později vyšla jako Nahý oběd – sestává ze tří částí: „Příběhy“, „Leeův deník“ a „Slovo“. Pokud chcete vědět, co se skrývá pod výrazem hipster a hisperská mluva, zapomeňte na Jacka Kerouaka i Neala Cassadyho. Přečtěte si Interzónu.
Ve vyvrcholení Burroughsovy trilogie se v kratších prózách opět pohybujeme v krajích děsivých nočních můr, vzdáleně připomínajících pralesy Jižní Ameriky, v mimozemském prostoru, ale i v ulicích Londýna a jeho podsvětí. Burroughs své povídky opět zaplnil fantastickými postavami z ještě fantastičtějších – a hrozivějších –světů a jeho mistrná koláž, pracující s prvky populární kultury, reklamy, sci-fi a detektivní prózy a popisující neznámé drogy i sex ve všech podobách, nemá za cíl šokovat, ale poukazovat. Varovat. William Burroughs je zcela nenapodobitelný, a to nejen ve svém psaní, hlavně ale v síle a pravdivosti svých idejí, které se nám snaží předat – dříve, než bude pozdě.
Román spatřil světlo světa po Burroughsově návratu z dobrovolného exilu, a přestože vznikl během tvůrčího bloku, patří k autorovým vrcholným dílům, srovnatelným kupříkladu s "Nahým obědem". Děj knihy se odvíjí ve třech zdánlivě nezávislých rovinách, které se zvolna prolínají, aby nakonec zbořily veškeré předem stanovené jistoty.
Prostředí tohoto románu z roku 1983 je pro mnohé příznivce tvorby W.S.Burroughse překvapující. Román je mimo jiné westernem plným přestřelek. Je také příručkou pro zenové pistolníky. Anebo, chcete-li, je putováním časem, které je zaplněné klasickými Burroughsovskými úvahami včetně útoků na církev či skutečnými postavami jako Billy Kid anebo Bat Masterson. Je návodem, kam nejlépe mířit a proč přitom nespěchat. Je kovbojkou, jak ji vidí William S. Burroughs.
Nahý oběd býval označován za pornografický, obscénní, násilnický, necitelný, za výplod chorého či zfetovaného mozku. Dnes je považována za mistrovské dílo, v němž se mísí pekelné litanie ze světa feťáckých vizí s drsnými vtipy, nekompromisní satirou a prorockými vizemi budoucí společnosti, před kterými by i George Orwell oněměl.
Vychází k 80. narozeninám autora. Nahý oběd je nejslavnější Burroughsova kniha, „satirická fantazie“ z roku 1959, jejíž původní vydání se dočkalo soudního procesu i zákazu prodeje pro údajnou obscenitu. Dnes je považována za mistrovské dílo, v němž se mísí pekelné litanie ze světa feťáckých vizí s drsnými vtipy, nekompromisní satirou a prorockými vizemi budoucí společnosti, před kterými by i George Orwell oněměl. – Nova Express se zabývá závislostí na moci, je střihem nepopsatelných hord, jež se střídavě objevují a zase mizí, zatímco „z hlavního města přicházejí fotbalové výsledky".
Ve druhém svazku své „střihové“ trilogie nás William S. Burroughs ještě více vtahuje do hrozivě temného světa nepředstavitelných bojů s přízračnými postavami z galaktického podsvětí, majícími jedinou touhu: zničit náš svět a přetvořit jej v místo, proti němuž je peklo rajskou zahradou. Burroughsova Nova Express je dnes ještěaktuálnější než v době, kdy tyto temné vize budoucnosti psal – jeho prorocké texty jsou totiž především varováním, zároveň nesené výraznou a zcela osobitou poetikou. Pohled do zrcadla, jež William Burroughs nastavuje, je možná děsivý, možná hrůzný, rozhodně však pravdivý.
Knížka o pirátské komunitě, Madagaskaru a jeho lemurech, o biologických druzích a nemocech, jež čekají na svou šanci zkosit celé lidstvo, brány Muzea se otevřely a to vydalo své obyvatele: extrémně smrtící nemoci, jako Kristovu chorobu, Vlasy, Čuráky a Rudou pavoučí horečku. Všechny měly podobu pandemie a zkosily většinu lidí... Příběh kapitána Missiona je jen rámcem, v kterém Burroughs odhaluje a útočí na „Ohyzdného ducha“, kterým není nikdo jinej než „Homo sapík“.
Burroughs byl posledním mohykánem beatnické generace. Kerouac je dávno mrtvý, Ginsberg a Leary zemřeli během práce na těchto denících. Burroughs je sice jedním z nich, avšak plným právem je řazen mezi největší americké spisovatele 20. století. Byl vždycky desperátem, po celý svůj život závislým, povětšinou na heroinu. Jeho posledníslova jsou intimní výpovědí člověka vyrovnávajícího se s vlastním životem a smrtí – zahrnují posledních devět měsíců jeho života. Jejich prostřednictvím máme možnost nahlédnout upřímného a zranitelného člověka, zápasícího s pocity viny. Po celý život zaujatý smrtí, jí tváří v tvář řekl: „Láska? Co je to? Ten nejpřirozenější utišující prostředek, který je k mání.“
Kde jinde se může čtenář dobrat podstaty Burroughsova díla než v jeho sugestivních snech, jež samy o sobě zpochybňují strukturu každodenní reality? Stovky snových zážitků zde vytvářejí spirálovité jádro jedinečného a znepokojujícího putování za práh lidského vědomí, jakési školy života. Burroughs knihu napsal v roce 1995.
Drásavá výpověď o duševních stavech a pocitech narkomana a homosexuála, který marně touží po naplnění své lásky, je do značné míry autobiografická. Kniha z roku 1952 se odehrává v exotickém prostředí tehdejšího Mexico City, mezi různými životními ztroskotanci a je volným pokračováním autorovy románové prvotiny Feťák. Hlavní hrdina tentokrát prochází těžkými abstinenčními příznaky, které mu ve své děsivosti jen pozvolna odkrývají nepřátelský vnější svět a nechávají ho bezbranného vůči znepokojujícím vizím. Bolestivý návrat z drogové izolace se hrdina snaží zmírnit snahou nalézt partnera, lásku, která by zároveň byla vědomým kontaktem s okolním světem. Když však i tady ztroskotává, vydává se do Jižní Ameriky hledat záhadnou rostlinu, jejíhož odvaru používají místní léčitelé.
Toto vydání obsahuje dvě knihy – Teplouš (Burroughs) a Dopisy o Yage (Burroughs / Ginsberg). „Protagonista mého prvního románu Feťák, Lee, se jeví jako zcela integrovaný a soběstačný, jistý si sám sebou i tím, kam směřuje. V Teploušovi je rozložený, zoufale někoho potřebuje, ať už známého nebo prostě nějaký kontakt, je naprosto nejistý sám sebou i smyslem své existence.“ Kniha, která nás opět díky svému věcnému jazyku a suchému stylu, temnému humoru a agresivní energii uvádí do Burroughsových vizí, jež se už dávno staly skutečností. Kniha byla napsána v roce 1952, poprvé však vyšla až v roce 1985, česky pak v roce 1991.
Další ze zásadních Burroughsových knih – o smrti, sedmeru lidských duších, stonožkách, jedech, lidské nenávisti a strachu. Burroughsovy stále aktuální mrazivé vize člověka deptaného společenskými systémy i vlastní slabostí. Mnoha znalci Burroughsova díla je tato kniha považovaná po Nahém obědě za jeho nejlepší knihu. Ačkoliv sezabývá velkými tématy – nesmrtelností, časem a prostorem –, je psaná prostým, srozumitelným jazykem. Sám Burroughs knihu charakterizoval slovy: „Myslím, že sny jsou životně důležitou cestou k našemu možnému biologickému a duchovnímu osudu. Snové podmínky se často přibližují podmínkám v kosmu. O tom je kniha Západní země.“
Publikováno:2004
ISBN:80-7287-092-0
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.