Antická knihovna (Svoboda, Arista, Baset a další)
Původní název:
Amores
Úplný soubor milostné poezie proslulého starořímského „pěvce lásky“.
Publikováno:
1969
ISBN:
25-091-69
Lúkiános své literární nadání, svěží vtip a ironií věnoval tomu, co je odjakživa pravým úkolem satirikovým a neustále se střetává s ješitností a ctižádostí mocných tohoto světa. Nastavil zrcadlo své době a společnosti, nicotnosti lidského snažení po bohatství a moci, kariérismu a závistivosti, šarlatánství a pozérství.Posměch lidské hlouposti se v jeho ostrých satirách proplétá s veselou parodií mýtů a mystérií.
Publikováno:
1969
ISBN:
25-110-69
Pod titulem Válečné paměti se dostávají do rukou českého čtenáře obě knihy Gaia Iulia Caesara, Zápisky o válce v Galii a o válce občanské, a jeho následovníků: Hirtiův dodatek (osmá kniha) k válce v Galii a spisy autorů neznámých jmen o válce alexandrijské, africké a hispánské. Ve svém úhrnu jsou Caesarovy Zápisky spolu s citovanými doplňky důležitou památkou z osudových desetiletí odumírající republiky, památkou o to cennější, že nese markantní pečeť doby, jež se v nich obrážela. Jejich četba nám umožńuje proniknout hlouběji do složité Caesarovy osobnosti, v níž se pojil jeden z největších světových vojevůdců – podílející se o věhlas největší osobnosti starověkých dějin s Alexandrem Makedonským – s mistrem psaného i mluveného slova, úspěšný politik s člověkem, který na své pohnuté životní pouti jen zřídka poznal osobní štěstí, a tvůrce osobní moci, jež po něm dostala své jméno, s lysým cizoložníkem, jak si ho dobírali jeho vlastní vojáci, využívajíce svobody při triumfálním pochodu. Pro sugestivní líčení přípravy a průběhy bitev a osobní postoje Caesarova ke všem událostem, pro svůj vojenský obsah, ale i pro etiku a neméně pro svůj lapidární sloh, byly Caesarovy spisy hojně čteny evropskými vzdělanci a vojevůdci, často napodobovány, ale nikdy nedostiženy ve svém rozvrhu a duchu, nesoucím pečeť velké historické osobnosti. Dodnes jsou vynikajícím kulturně historickým pramenem, který nás poučuje o tom, jak si razila řeckořímská civilizace cestu do západní Evropy, a jejím západním obyvatelům podává poutavý obraz dávnověku.
Publikováno:
1972
ISBN:
25-116-72
Původní název:
De vita Caesarum
Nejznámějším Suetoniovým dílem jsou bezesporu jeho Životopisy císařů (De vita Caesarum) o osmi knihách. Tuto knihu napsal Suetonius na vrcholu své úřednické dráhy v letech 115 - 120 n. l. a věnoval ji prefektu pretoriánské gardy Septiciovi Clarovi. V této knize popisuje Suetonius císaře počínaje Caesarem jakožto zakladatelem dynastie a konče Domitianem. Jsou nabity konkrétními fakty a údaji o nejintimnějších podrobnostech z jejich života. pro velké množství detailům není látka uspořádána chronologicky, nýbrž podle určitého schematu, zahrnujícího rozličné stránky státnické činnosti i soukromého života zobrazované osoby. Tato forma Suetoniovy práce bývá často kritizována pro svoji úroveň "bulvárního plátku", ale zůstává faktem, že Životopisy císařů byly a jsou velmi úspěšným dílem, které přiblížilo božské císaře prostému lidu. Našlo si i velké množství pokračovatelů, jeho dílo se totiž stalo jakýmsi vzorem pro autory biografií minimálně do středověku. Toto vydání obsahuje též zlomky spisu O význačných literátech.
Publikováno:
1974
ISBN:
25-046-74
Původní název:
Sophoclis tragoediae
Z jeho díla se zachovalo sedm úplných tragédií a četné zlomky, především ze satyrského dramatu Slídiči, objeveného teprve roku 1912 v egyptských papyrech. Nejmohutnější jsou jeho tragédie z okruhu bájí thébských: Král Oidipús vypravuje na příběhu muže, jenž nevědomky zabil svého otce a žije v manželství s matkou, o nevyhnutelnosti osudu. Oidipús na Kolónu líčí konec jeho strastiplného života a Antigoné zachycuje osudy Oidipovy dcery, která přes zákaz pohřbí svého bratra a pyká za svůj čin smrtí, konflikt svědomí a příkaz otce. Z okruhu bájí homérských čerpal Sofoklés látku k tragédiím Aiás, jež zpracovává dramaticky sebevraždu hrdiny stojícího mravně výš než božstvo, Élektrá, která líčí osud Agamemnonovy dcery Élektry a pomstu Orestovu, a Filoktétés, jež předvádí psychologicky podaný příběh jednoho z homérských hrdinů. Poslední ze zachovaných tragédií, Tráchíňanky, líčí Hérakleovu smrt a jí předcházející rodinný konflikt. Sofoklés jako stále hraný dramatický básník náleží k nesmrtelným postavám světové vzdělanosti a jeho dílo k největšímu kulturnímu odkazu antiky. Souborně vychází v češtině poprvé.
Publikováno:
1975
ISBN:
25-126-75
Život Aisópův, Ezopovy bajky a ezopské bajky od různých autorů, Phaedrovy bajky, Babriovy bajky, Avianovy bajky, Obnovený Ezop. Byl Aisópos (Ezop) skutečnou historickou postavou? Samotní Řekové byli o jeho historičnosti pevně přesvědčeni a dnes o ní zpravidla nepochybují ani literární vědci. Kolem jeho postavy vyrostla však již ve starověku řada legend a rozpoznat v nich pravé historické jádro je dost obtížné. Z těchto legend byl ve starověku sestaven celý Ezopův „životopis“. V Životě Aisópově vystupuje moudrý otrok Aisópos jako lidový hrdina, rozumnější a důvtipnější než jeho pán, moudřejší než oficiální mudrcové. Nejprve žije dlouhý čas na Samu u filosofa Xantha, pak se vydává na cesty po Řecku, Babylónu a Egyptě. Aisópova moudrost může být ovšem nejen užitečná, ale pro některé vrstvy i nebezpečná, a tak je nakonec Aisópos delfskými kněžími, představiteli aristokratických vrstev, křivě obžalován ze svatokrádeže, odsouzen k smrti a vržen do propasti. V paměti budoucích věků se Ezop zapsal jako objevitel a první tvůrce bajky. Jeho prozaické bajky dlouho kolovaly ústně, zapsány byly až o 300 let později, ve 3. století n. l. Postupně byly ovšem jako ezopské označovány i všecky pozdější bajky, zvláště zvířecí. Ve starověku zpracoval ezopské bajky ve verších řecky Babrios, latinsky Phaedrus a Avianus, mnohokrát byly zpracovány veršem i prózou také ve středověku a jejich náměty se často objevují ve středověkém výtvarném umění i na pozdějších zámeckých tapisériích. Mnohé z ezopských bajek vešly natrvalo do evropské bajkové literatury a moderní čtenář je zná ze zpracování La Fontainova, Lessingova a Krylovova. 25-136-76
Publikováno:
1976
ISBN:
25-136-76
Cornelius Nepos: Životopisy slavných vojevůdců cizích národů, Aineiás Taktikos: O obraně měst, Onasandros: Vojevůdce, Sextus Iulius Frontinus: Válečné lsti, Flavius Vegetius Renatus: Nárys vojenského umění. Válečné činy, umění bojové taktiky, uplatňování válečných lstí – tato témata se objevují už v nejstarší památce antické literatury, v homérském eposu, později jsou často středem zájmu řeckých a římských historiků i filosofů, s růstem odborné úrovně válečného umění a s jeho postupnou profesionalizací je věnována vojenství systematická pozornost a vznikají speciální vojenské příručky. Výběr autorů zařazených do našeho souboru byl veden snahou poskytnout čtenáři obraz o úrovni této specifické literatury, jež byla v antice zastoupena velkým množstvím autorů, ale dochovala se jen velmi torzovitě. Svazek je doplněn populárním souborem biografií slavných vojevůdců od Cornelia Nepota, jež se sice vzdalují ostatním dílům svým životopisným žánrem, avšak – vedle vlastní literární a historické ceny – jsou konkrétním dokladem toho, jak se teoretické postuláty na kvality vojevůdců dají sledovat v osudech konkrétních osobností. Nejstarším – alespoň zčásti dochovaným – dílem o vojenské taktice je spis Aineia Taktika Pojednání o vojenství (4. st. př. n. l.). Z tohoto díla se nám dochovala část pojednávající o obraně obleženého města. Z 1. století n. l. pochází Onasandrův spis Vojevůdce. Autor sám charakterizuje svou práci jako dílo, které má sloužit k přípravě dobrých velitelů a současně být památníkem dávných vojevůdců. V jednotlivých kapitolách vykládá o tom, jaké jsou nezbytné předpoklady k vykonávání této funkce, vypočítává velitelovy povinnosti, udílí budoucím velitelům rady o vojenských pochodech, budování a střežení tábora, dobývání pevností atd. Z 1. století n. l. pochází také jeden z nejvýznamnějších spisů o vojenské taktice a zároveň první zachované latinsky psané dílo tohoto druhu, Válečné lsti Sexta Iulia Frontina. Frontinus nepodává suchopárný teoretický výklad, ale nejrůznější druhy válečných lstí jsou dokumentovány přímo na konkrétních historických příkladech. Staletý vývoj antické válečné teorie a válečné taktiky završuje latinsky psaná vojenská příručka Vegetia Renata Nárys vojenského umění (konec 4. st. n. l.) Po výkladu o odvodech a výcvik rekrutů pojednává autor o vojenské organizaci, o taktice, o obléhání měst a o námořní válce. Vegetiův spis měl značný ohlas nejen ve své době, ale těšil se velké oblibě i později. Z jeho zásad vojenské teorie vycházelo ještě vojenství vrcholného středověku a pak i renesance, a zájem o jeho spis neustal ani v době, kdy bylo používáno mnohem dokonalejší vojenské techniky.
Publikováno:
1977
ISBN:
25-055-77
Všechny autory tohoto svazku spojuje jediné téma - příroda a samozřejmě vše, co k ní patří: radosti i strasti venkovského života a především láska. Pestrá je nejen žánrová paleta - je zde zastoupena idyla, epigram, epyllion, hymnus i didaktický epos -, ale bohatý je i výběr autorů. Jejich rozdílný přístup k látce je určován kroměbásnického naturelu každého z nich a možností zvoleného žánru také rozdílnou společensko-politickou a kulturní situací, v níž jednotlivá díla vznikala. Čtenáři se zde dostává do rukou první úplné vydání řeckých idyliků – zakladatele bukolské poezie a tvůrce idyly Theokrit a jeho pokračovatelů Moschy ze Syrákús a Bióna ze Smyrny – a malý výbor z rozsáhlé helénistické sbírky epigramů; římskou poezii reprezentují především dvě díla "knížete římských básníků" Vergilia – Zpěvy pastýřské (Bucolica) a Zpěvy rolnické (Georgica). Svazek uzavírá ukázka z Columellova spisu O zemědělství a půvabné anonymní lyrické skladby Venkovská snídaně, Nářek osamělého ořešáku, Noční slavnost Venušina a Komár.
Publikováno:
1977
ISBN:
25-065-77
Z pozdních římských panegyriků. Soubor pompézních projevů pronesených k oslavě římských císařů za dominátu. V dílech autorů ze 3., 4. a z počátku 6. století vystupují činy Maximiana, Constantia, Konstantina, Iuliana, Valentiniana I., Gratiana, TheodosiaaTheodoricha. Připojeny jsou i dvě historické črty o životě císaře Konstantina I. Velikého a o životě Theodoricha. Kult císařské osobnosti, který začal být pěstován se vznikem principátu v Římě, se postupně rozvíjel a jedním z jeho projevů byly oslavné řeči k poctě císaře, panegyriky. Za dominátu – tak se nazývá epocha pozdního císařství –, kdy se výjimečnost císařovy osobnosti nebývale vstupńovala a ruku v ruce s ní se rozbujela i oslava panovníka, stal se panegyrik nedílnou součástí literární produkce. V této době vznikla i řada tzv. galských panegyriků, jejichž rukopis byl nalezen roku 1433 v knihovně katedrály sv. Martina v Mohuči. Ze souboru těchto chvalořečí má český čtenář možnost poznat nadnesenou oslavu čínů císaře Maximiana, Constantia, Konstantina, Iuliana a Theodosia. Autory těchto chvalořečí jsou většinou neznámí nebo málo známí řečníci ze 3. a 4. stol. n. l., kteří působili převážně v Galii. Snažili se horlivě působit na své publikum a zejména lichotit císařům spíše více než s mírou. K tvůrcům panegyriků v próze však patří ve 4. stol. n. l. i velmi známé postavy politického a kulturního života, jako je básník Decimus Magnus Ausonius, učitel a oslavovanec císaře Gratiana, a Quintus Aurelius Symmachus, vzdávající hold císaři Valentinianovi I. a jeho rodině. Ze začátku 6. stol. n. l. pochází oslavná řeč na gótského krále Theodoricha, který vládl v Itálii v letech 493 – 526 n. l. jejím tvůrcem je Magnus Felix Ennodius, galský rodák působící v Itálii, a oslavencem je germánský dobyvatel, který se snažil vytvořit v Itálii svérazný nový politický celek. Podněty k sepsání chvalořečí byly rozmanité, nejčastěji však to bylo vítězství císařů, výročí jejich vlády, poděkování za udělení významných hodností apod. Autoři své oslavence nezastíraně heroizují a jejich řeči jsou jednoznačně výmluvným svědectvím atmosféry té doby, v níž vznikaly. Portréty císařů jsou nadnesené a jejich úspěchy zveličené. Je však zřejmé, že císařové si přáli být glorifikováni právě takto a jejich oslavovatelé jim vycházeli vstříc. Pohled na historické události pod zorným úhlem života jednotlivého císaře nebo jeho rodu je ovšem charakteristický nejen pro pozdní latinské panegyriky, ale pro celou tehdejší římskou dějepiseckou tvorbu. Dvě významná údobí, která poznáváme blíže ze zachovaných panegyriků, jsou vylíčena i ve dvou dějepisných črtách od neznámých autorů o životě císaře Konstantina I. Velikého a o životě gótského krále Theodoricha. Tato kratičká dílka jsou velmi zajímavým dokumentem jak o osobnosti autorů, tak i o událostech, které popisují.
Publikováno:
1977
ISBN:
25-098-77
Výbor dochovaných zlomkovitých zpráv o životních osudech a učení starořeckých atomistů. Leukippos, Démokritos, Leukippova škola. Dochované zprávy o životě a učení starořeckých atomistů seznamují čtenáře s mnoha zajímavými stránkami antického myšlení. Netýkají se jen vlastního jádra atomistické filozofie, která patřila k nejvýraznějším směrům antiky a svým odkazem později výrazně přispěla k formování novověké vědy. V 5. a 4. století př. n. l., kdy působili staří atomisté, Řekové ještě zahrnovali do pojmu „filozofie“ veškerou badatelskou a myslitelskou činnost a k částečné diferenciaci docházelo jen u několika málo vědních oborů. Zprávy o starořeckých atomistech nás proto poučují i o prvních poznatcích, k nimž došlo řecké myšlení v oblasti biologie, fyziky, matematiky, jazykovědy, politiky a samozřejmě i etiky. Současně nám přibližují i osudy mnohých břitkých a originálních myslitelů, kteří často velmi statečně tepali nedostatky a zlořády své doby. Jsou pramenem, z něhož se dovídáme mnoho jinak nedostupných údajů nejen o antické vědě, ale i o životě v tehdejším Řecku.
Publikováno:
1980
ISBN:
25-082-80
Druhý svazek Lúkiánova díla přináší mj. autobiografickou prózu O snu, ve které nahlédneme do autorova dětství, příběh o proměně mladíka v osla, čtenářům dobře známý ve zpracování Apuleiova, a dále především ty spisky, jimiž autor proslul jako kritik mytologických a náboženských představ, pověr a bludů a jako odpůrce planého filozofování (Tragický Zeus, O astrologii, O obětech, O Peregrínově smrti, Alexandr neboli Lžiprorok, Milovník lží, Démonaktův život aj.) Lúkiánovy názory na mravnost a výchovu u Řeků a barbarů se promítly do slavných „skythských dialogů“, jeho odsudek člověka nevěřícího v lidskou společnost Timóna – tento námět zpracoval později Shakespeare, zajímavý obsahem a poutavým formou je dialog Nero, v němž ambiciózní krutovládce vystupuje s velkolepým projektem Korintského průplavu. Lúkiánův bystrozrak, důvtip, reálný pohled na život a skvělé vypravěčské umění z něho nejen vytvořily největšího satirika novověku, ale nad jeho vtipnými postřehy, výroky i ironickými šlehy se rádi zasmějeme, nebo alespoň pousměje, i dnes.
Publikováno:
1981
ISBN:
25-069-81
Původní název:
Scriptores historiae Augustae I
Od Hadriana po Alexandra Severa. Životopisy římských císařů se těšily ve starém Římě i později velké pozornosti. Zájem o tento žánr vzbudil svými Životopisy dvanácti císařů vysoký státní úředník Gaius Suetonius Tranquillus. Čtenáři se z jeho biografií dovídali různé podrobnosti o osobnostech stojících v čele impéria, ato nejen v oficiální verzi, ale i v podobě pověstí, které byly tím přitažlivější, čím byly méně zaručené. Suetonius ukončil své dílo biografií císaře Domitiana (81 – 96 n. l.), zřejmě z toho důvodu, že nechtěl psát o vládcích své doby. Jeho dílo inspirovalo další životopisce, kteří byli nepochybně ve stejné oblibě jako Suetonius. Ve středověkých rukopisech se dochoval i životopisný soubor, který měl zřejmě navazovat na Suetonia, ale současně se i lišil od jeho pojetí v tom, že obsahuje i životopisy následníků trůnu, spoluvladařů a dokonce samozvaných uzurpátorů císařské moci. Tato sbírka je zachována pod jménem šesti autorů, kteří vystupují jako současníci císařů Diocletiana a Konstantina (na přelomu 3. a 4. stol. n. l.). Bližší zkoumání však ukázalo, že ve skutečnosti se za jmény šesti životopisců skrývá jediný autor, který žil a tvořil až na sklonku 4. stol. n. l., popř. na počátku století následujícího. Zahcovaný soubor začíná biografií Hadrianovou a končí císařem Carinem. Autor promítá do líčení minulosti i své osobní názory na ideálního, popř. špatného císaře, na otázky následnictví, postavení senátu a jeho vztah k císaři apod. a své vyprávění zpestřuje četnými, i když ne vždy historicky věrohodnými, anekdotickými epizodami a pikantními podrobnostmi. Přitažlivost díla zvyšuje i osobnost autora, který patřil k přívržencům římského senátu a o němž se předpokládá, že byl jedním z posledních stoupenců pohanství v křesťanském Římě. Tento aspekt byl jedním, i když ne jediným důvodem, proč se ukryl do anonymity. V prvním dílu Portrétů světovládců jsou vylíčeni římští císaři, kteří vládli v letech 117 – 235 n. l.
ISBN:
25-032-82
Svazek řeckých epigramů helénistického a římského období volně navazuje na Nejstarší řeckou lyriku (Antická knihovna č. 44). Název epigramma, tj. nápis, naznačuje původ epigramu. V nejstarší době to byly skutečné nápisy obsahu čistě věcného, umístěné na budově, pomníku, náhrobku nebo daru. Jejich tvůrci byli místní básníci,jen ojediněle skuteční mistři, ale právě jimi pronikáme do opravdových, rozmanitých situací denního života. V nich k nám hovoří úspěšní vítězové sportovních a uměleckých zápolení, tvůrcové hodnot občanského života, ale i ti, kteří pociťují žal z odchodu nejbližšího člověka či zvířete. Literární epigramy té doby už mají převážně ten ráz, jakým se vyznačuje dnešní epigram. Jsou úsměvné, ale i kritické, výsměšné a sžíravé. Čtenář se zasměje nad drobnými scénkami z milostného života, nad kritikou básníků, filozofů, lékařů, řemeslníků, ne vždy bude souhlasit s výsměchem lidských nedostatků či tělesných vad, zamyslí se nad některými sentencemi a mnohdy snad i nad vlastním postojem k životu.
Publikováno:
1983
ISBN:
25-053-83
Původní název:
Scriptores historiae Augustae I
Od Maximinů po Carina. Životopisy římských císařů byly vždy oblíbenou četbou, ať už se dostávaly do rukou současníkům nebo lidem žijícím v pozdějších historických obdobích. S touto skutečností počítal zřejmě i autor životopisné sbírky Historia Augusta, když někdy na sklonku 4. stol. nebo na počátku 5. stol. n. l. sepisovalpro široké čtenářské publikum biografie císařů, následníků trůnu i uzurpátorů svrchované moci Hadrianem počínaje a Numerianem a Carinem konče. Hlavním záměrem tohoto blíže neznámého autora však nebylo líčení minulosti tak, jak vyplývalo ze zachovaných pramenů. Prostřednictvím historického výkladu se snažil získat čtenářský zájem, posílit jej zařazením zajímavých, ve skutečnosti však smyšlených dobových dokumentů, a současně nenápadným způsobem propagovat své vlastní představy o ideálním uspořádání římského impéria a rozdělení moci na jeho území. Podle jeho názoru byl jedině Řím oprávněn ke světovládě, kdežto ostatní národy byly předurčeny k tomu, aby se podřídily a sloužily mu. Podmínkou římské velikosti byla pak shoda vládnoucích císařů se senátem a věrnost všech Římanů tradičním pohanským kultům. V době, kdy životopisec své dílo sepisoval a promítal své názory do minulosti ve snaze oživit jejich působnost, byla však situace zcela jiná. Řím již nebyl císařským sídelním městem a i senát ztratil dávno své význačné postavení. Vládnoucí císaři vyznávali křesťanství a na jejich dvorech se stále větší měrou prosazovali lidé cizího původu, zejména Germáni. Za těchto okolností se autor životopisů neodvažoval hlásat své názory přímo, ale záměrně volil formu průhledných paralel mezi popisovanou minulostí a svou současností. Osobitý obraz událostí, které zachytil v biografiích z období krize impéria a jejího částečného překonání v letech 235 – 285 n. l., je tedy i prostředkem k poznání názorů pozdně římských tradicionalistů a současně i jejich omezených možností prosadit se v novém historickém prostředí.
ISBN:
25-097-82
Výbor z díla. Obsahuje knihy: O vzniku a zániku O duši Malá přírodovědná pojednání O spánku a bdění O snech O věštění ze snů O dlohověkosti a krátkověkosti O mládí a stáří O dýchání O životě a smrti
Publikováno:
1984
ISBN:
25-149-84
Původní název:
Tristia; Epistulae ex Ponto; Íbis; Halieutica; Fasti
Třetí, závěrečný svazek Ovidiova díla v Antické knihovně přináší básně z posledního desetiletí básníkova života. V nedobrovolném exilu v odlehlé osadě Tomis na černomořském pobřeží, kam ho vykázal v roce 8 n. l. císař Augustus, vznikly sbírky Žalozpěvy (Tristia) a Listy z Pontu (Epistulae ex Ponto), v nichž básník vyzpíval svůj stesk po Římě, po ženě a přátelích a vylíčil zážitky z dlouhé cesty i z drsné "barbarské země". Z tohoto období se dochovala i útočná elegie Íbis a zlomek didaktického eposu O lovu ryb (Halieutica). Kalendář (Fasti), v němž zpracovával báje a mýty vztahující se k jednotlivým měsícům v kalendáři, začal Ovidius skládat ještě na vrcholu tvůrčím sil v Římě, ale práci byl nucen přerušit právě v důsledku Augustova ediktu. Ve vyhnanství se ke Kalendáři vrátil, začal jej přepracovávat s cílem dokončit jej, avšak stačil přepracovat jen první knihu.
Publikováno:
1985
ISBN:
25-092-85
KNIHA I – III Židovsko-římský historik 1. stol. n. l. zachycuje ve svém rozsáhlém historickém díle, známém dnešnímu čtenáři hlavně ze slavného zpracování Liona Feuchtwangera, dějiny první židovské války proti Římanům, jež začala povstáním v Judsku r. 66 n. l., vyvrcholila dobytím Jeruzaléma r. 70 a skončila potlačením posledního odporu r. 73. První svazek líčí období vlády Seleukovců v Palestině (cca od poloviny 2. stol. př. n. l.), makabejské povstání, vznik posledního židovského státu ve starověké Palestině pod vládou dynastie Hasmoneovců, počátek římské nadvlády, vládu Héródovu, období správy římských prokurátorů v Palestině a začátek židovského povstání proti Římanům v r. 66 n. l.
Publikováno:
1990
ISBN:
80-205-0118-5
Antická knihovna publikuje postupně ve třech svazcích výbor nejznámějších a nejpozoruhodnějších románů, který poskytne výstižný přehled starověké řecké románové tvorby a rozvoje žánru od jeho počátků až do zlomu antiky. Těžištěm prvního svazku je v souladu s jeho názvem román milostný a dobrodružný, reprezentovaný nejstarším úplně zachovaným románem Charitónovým Příběhy Chairea a Kallirhoy, proslulými Efeskými příběhy čili Vyprávěním o Anthei a Habrokomovi od Xenofonta Efeského a dále řadou ukázek z románů dochovaných neúplně či v převyprávěních čili digestech. Dále je ve svazku zastoupen fantasticko-utopický román Theopompa z Chiu a jiných autorů, včetně slavných Slunečních ostrovů od Iambúla, pozoruhodný román v dopisech Spiknutí proti tyranovi od Chiona z Hérakleie a ukázky dalších oblíbených děl.
Publikováno:
2001
ISBN:
80-86410-10-2
Nejuniverzálnější duch antiky Aristotelés vynikal kromě originality myšlení i nesmírnou tvůrčí potencí. Za svůj život napsal nesčíslné množství odborných i vzdělávacích spisů a pojednání, z nichž se dochovala pouze část; i ta však čítá 47 titulů. Patří k nim též Athénská ústava, ač právě u ní mnozí badatelé dodnes pochybují o Aristotelově skutečném autorství. Její objev v roce 1890 a následující knižní vydání v Londýně vyvolaly senzaci a řetězovou reakci překladatelů, mezi něž se zařadil pohotově i český překlad Josefa Pražáka v roce 1900. Nerozsáhlý spisek popisuje vývoj a uspořádání athénské společnosti od mytických počátků až po demokratickou reformu a ústavní zřízení athénské obce v 2. pol. 4. století př. Kr. spolu s podrobným vykreslením úřednického aparátu a soudnictví. Pro poznání počátků demokracie jako systému správy státu má toto dílko mimořádnou poznatkovou hodnotu, umocněnou jeho autentičností. Napsal-li je Aristotelés či někdo jiný, není z hlediska jeho obsahu podstatné, protože samo o sobě shrnuje takovou sumu informací o historii starověkých Athén a potažmo Řecka, která je řadí k nejdůležitějším odkazům antického písemnictví. Od doby prvního českého vydání se vynořily z hlubin archivů další zlomky textů, které původní text významně doplnily. Nový překlad prof. Pavla Olivy, předního znalce řecké antiky, který je v pořadí teprve druhým českým překladem Athénské ústavy , přináší poslední verzi doplněnou navíc o fragmenty z pozdějších autorů. Cenným obohacením této nové edice je rozsáhlý poznámkový aparát, usnadňující pochopení historických informací a termínů.
Publikováno:
2004
ISBN:
80-7340-061-8,
Tento svazek je věnován dvěma menším pracím z jeho dílny, jež ač odlišné obsahem, literárním časem a autorským záběrem, přesto shodně vypovídají o vzrušené době, kterou jejich tvůrce prožíval. Drobný spis O starobylosti Židů je de facto první historickou polemikou proti římské nadvládě, a reagoval jím na hojné projevy nenávisti vůči Židům, šířené zejména v dobové historické a filozofické literatuře. Adresoval jej svému staršímu současníkovi Apiónovi z Alexandrie, známému svým antijudaismem, a hájil v něm židovský národ z hlediska starobylého původu, zejména náboženství, zákonodárství a mravů, a demonstroval přednosti židovské kultury a způsobu života. Josefův výklad o národě doplňuje jeho další historický spisek – vlastní životopis Můj život, který je první dochovanou antickou autobiografií. Josef v něm popsal dobu svého mládí, a především – jsa osočen Jústem z Tiberiady, že za protiřímského povstání v Galileji zradil své krajany – vylíčil svou činost za tzv. židovské války (66-73), a osvětil své sympatie a loajalitu vůči Římanům. V obou textech zaznamenal množství historicky cenných informací o své době i o dějinách židovského národa. Tento svazek zahrnuje polemický spis O starobylosti Židů čili Odpověď Apiónovi.
Publikováno:
2006
ISBN:
80-7340-090-1,
Autoři autoři v edici
Aristotelés
řecká
-384 - -322
Gaius Iulius Caesar
italská
-100 - -44
Josephus Flavius
izraelská
37 - 100
Lúkianos
řecká
120 - 180
Publius Ovidius Naso
italská
-43 - 17
Platón
řecká
427 - 347
Sofoklés
řecká
-496 - -406
Gaius Suetonius Tranquillus
italská
75 - 130