Příprava vzpoury andělů proti nesmyslné vládě boha je fabulí pro vytváření autorova satirického pohledu na společenskou situaci a řád své doby. Přitažlivost děje, odehrávajícího se jak na zemi, tak ve vesmíru, je zvyšována řadou vtipných scén a zápletek. Přes důmyslné přípravy však vzbouřenci neuchopí moc do svých rukou, protože Satan v posledním okamžiku vzpouru odvolá z obavy, že by se z vítězů mohli stát stejní uzurpátoři a utlačovatelé, jako byli bývalí mocipáni. Je to projev určité skepse, charakteristické pro předválečné autorovy tvorby, ale dílo nenechá nikoho na pochybách o jeho sympatii k revolucionářům a ke všemu, co je namířeno proti tyranii a bezpráví. Těžiště díla je v duchaplnosti a myšlenkovém bohatství.
Výbor z literárních fejetonů, které A. France otiskoval v listě Temps v letech 1886-1893. Nechtěl psát střízlivé kritiky anebo odborné literárněhistorické stati, nýbrž spíše zajímavou formou, osobitým pohledem a duchaplným rozborem přiblížit čtenáři dílo i tvůrce. V knize jsou zejména stati o Rabelaisovi, Molièrovi, Racinovi, Prévostovi, lidových písních staré Francie, Stendhalovi, Mériméem, Balzacovi, Sandové, Flaubertovi, Zolovi, Maupassantovi aj. Z francouzských originálů vybral Jaroslav Bouček, přeložil, poznámky a doslov Anatole France - literární dějepisec a kritik napsal Jan Binder; verše přeložili Jindřich Pokorný a Hanuš Jelínek.
Kniha obsahuje řadu autobiografických prvků: místo Bonnardova bydliště se kryje s místem narození a dětství Anatola France, Bonnardova „říše knih“ byla asi velice podobná knižnímu obchodu Franceova otce, jakož i řada zálib . Základním námětem knihy je už tehdy protizákonný konflikt se špatně fungující společenskou institucí (jak je naznačeno přímo v titulu knihy). Toto dílo z roku 1881 proslavilo Anatola France v širších čtenářských vrstvách a získalo mu i oficiální uznání v podobě ceny Francouzské akademie. Český překlad francouzského vydání z roku 1925. Z 6000 výtisků byla polovina vázána v kůži, polovina v celoplátěné vazbě.
Silvestr Bonnard žil v soukromí mezi starými rukopisy a knihami, stýkal se s učenými odborníky podobně laděnými a jen jednou opustil svůj uzavřený svět: když chtěl zabránit zlu a prokázat dobro. Tu se však tento bezelstný, praktický, absolutně nezaujatý stařec přesvědčil o tom, že společenský řád, který ho obklopuje, kvalifikuje ušlechtilé city jako zločiny, zatím co skutečným zločincům umožňuje docela solidní existenci. Komická historie se sice odehrává v zákulisí pařížské Komedie, ale jinak je to příběh spíše tragický: Nadaná herečka zradila svého kolegu s mladým diplomatem. Bývalý milenec spáchal před jejíma očima sebevraždu a způsobil jí nervovou chorobu, pro kterou se musila rozejít s milovaným mužem. Obě díla, i když je dělí dvacet tvůrčích let (jejich první vydání vyšla v letech 1881 a 1903), mají mnoho společného. V prvním i druhém vrhá autor skeptický pohled na marnost a nesmyslnost, jimiž je naplněn život lidí z buržoasní společnosti; oba autorovi mluvčí, ušlechtilý Bonnard i virtuosně duchaplný doktor Trubet, jsou zaujati krásou a vedeni dobrou vůlí pomoci druhému.