Pátý svazek Díla Jaroslava Seiferta po více než dvou desetiletích zpřístupňuje nová vydání sbírek Jaro, sbohem (1937) a Přilba hlíny (1945). Tyto sbírky pak vůbec poprvé v přítomné edici vycházejí s kritickým aparátem, který zaznamenává historii jednotlivých textů. Obě sbírky, v autorově tvorbě druhé poloviny 30. let a dekády následující ústřední, tvoří i přes jistou příbuznost na rovině kompoziční dva protilehlé póly Seifertovy básnické tvorby. Sbírka Jaro, sbohem již svým podtitulem z prvního vydání Básně, verše a říkánky zdůrazňuje svou žánrovou pestrost a samotným názvem přímo odkazuje k motivu jara, jenž je dále rozvíjen ve verších s milostnou a přírodní tematikou, které vytvářejí napětí s reminiscencemi na dětství či básněmi reagujícími na dobové politické události. Naopak Přilba hlíny ukazuje jinou tvář básníka: elegické tóny panychidy za T. G. Masaryka z cyklu Osm dní (1937) střídají verše z doby ohrožení vlasti i národa zveřejněné nejprve ve sbírce Zhasněte světla (1938) a později časopisecky v letech válečných, sbírku uzavírá soubor básní z prvních měsíců po osvobození. V rozsáhlém oddíle Dodatků z let 1939–1948 se má čtenář možnost v ucelené podobě seznámit s verši, jež Seifert později z obou sbírek vyřadil, i s básněmi, jež zůstaly mimo autorem sestavené knižní celky. Oddíl Dodatků nakonec uzavírá překlad Nizámího epické skladby Hřích a pokání. Svazek je vybaven bohatým ilustračním doprovodem, jemuž dominují kresby Františka Bidla a Josefa Čapka z prvních vydání Seifertových knih. – Editor svazku Jiří Flaišman.
Tři sbírky z válečných let (Kamenný most, Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná), ve kterých se básník uchyloval z kalu a špíny všedního dne k pramenům vody živé: domovu a všemu, co ho tvoří - pražským zákoutím stejně jako krásné paní, která z prvních pochopila sladkost této země. 1. vydání
Výbor ke 120. výročí narození a 50. výročí úmrtí malíře českých dětí uspořádal a doslovem doplnil básník našich dětí Jiří Žáček. Kniha plná barevných i černobílých obrázků Josefa Lady je propojena texty, kterými kocour Mikeš přibližuje Pepíka Ladu a ukázky z jeho literárního díla pro děti, ale také Ladovy ilustrace kpoezii Seiferta, Hrubína, Bruknera, Středy, Žáčka, k pohádkám Němcové, Horáka a dalších.
Desátý svazek Díla Jaroslava Seiferta mapuje autorovu básnickou tvorbu druhé poloviny šedesátých let. Páteř edice tvoří Seifertovy sbírky Koncert na ostrově (1965), Halleyova kometa (1967) a Odlévání zvonů (1967), k nimž je – podobně jako je tomu i u dalších svazků Díla J. Seiferta – připojeno různočtení, jež zpracovává bohatý rukopisný a strojopisný materiál, časopisecké otisky i další vydání těchto tří sbírek. V samostatném oddílu Básní do sbírek nezařazených jsou zcela poprvé otištěny básně z rukopisů, dále pouze časopisecky publikované básně a verše uveřejněné anonymně v srpnu 1968. – Editor svazku Jiří Flaišman.
Lehce, snadno zapamatovatelné verše pro nejmenší čtenáře, opěvující život mladé jabloně od jara do zimy a obohacující dětskou řeč, obrazotvornost i poznávání přírody.
Výbor českých pohádek. Uspořádal a úvodní báseň napsal Jaroslav Seifert. Kouzelná lucerna - Jaroslav Seifert Jabloňová panna - Karel Jaromír Erben Stěstí hloupého Honzy - Jakub Malý Ospalý Janek - Matěj Mikšíček O Pánu Bohu - Božena Němcová Čertův švagr - Božena Němcová Divotvorný ubrousek - Václav Beneš TřebízskýVo ptáku Chčestí - Jan František Hruška Dvě Mariánky - Josef Štefan Kubín Vo krejčím ha ševci - Jindřich Šimon Baar Kovář Paška - Václav Říha Janeček - Anna Maria Tilschová Panna věčně mladá - Vojtěch Martínek Princezna z kapradi - Karel Schulz Důlní inženýr a zlatá muška - Marie Majerová Velká policejní pohádka - Karel Čapek O ševci Číčovi - Jiří Mahen Kubula a Kuba Kubikula - Vladislav Vančura Jak došel horal štěstí - Karel Dvořáček
Slovenské pohádky a pověsti z pera české spisovatelky Boženy Němcové: O věrném Janovi a O panně Mahuleně. Dobrodružná pohádka o putování odvážného prince a jeho věrného sluhy Jana za Mahulenou do země chamtivého Zlatovlada.
Báseň zachycuje pocity člověka, který vzpomíná na velká vyprávění a na své zkušenosti se slavnými uměleckými díly, jež v něm rozněcovala touhu. Během rozjímání doputuje až ke slavné scéně, kdy kníže Oldřich spatřil Boženu při praní a zamiloval se do ní; vzpomínající po Boženě prahne též. Soukromý tisk k Vánocům a Novému roku 1941.
Nositel Nobelovy ceny za literaturu napsal svou sbírku zpěvné intimní lyriky už jako zralý, zkušený a známý básník v roce 1954. Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např. Maminčina kytice, Mlýnek na kávu, Všední den, Dědečkův pohřeb, Krabice na čaj, Domov... ) opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás. S ilustracemi Jiřího Trnky patří knížka do zlatého fondu české literatury a do pokladnice Albatrosu.
Ke stému výročí narození jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu zahájilo nakladatelství Akropolis vydávání šestnáctisvazkového Díla Jaroslava Seiferta, které vyjde v průběhu let 2001–2006. První svazek soustřeďuje básníkovu ranou tvorbu – jeho slavnou prvotinu Město v slzách (1921) a druhou sbírku Samá láska (1923), přináší však i Seifertovy juvenilní básnické prózy z let 1918–1922, jimiž tento autor do literatury vlastně vstupoval (v této edici jsou z časopisů přetištěny poprvé), dále Seifertovy básně, které nebyly zařazeny do žádné z jeho sbírek, a Seifertovy překlady básní A. A. Bloka a I. Golla. Také zde, stejně jako ve všech ostatních svazcích, je čtenářům zprostředkováván původní výtvarný doprovod prvních vydání Seifertových prací. – Editor Jiří Flaišman.
Při knize Na vlnách TSF mohlo se zdát, že i Seifert je vášnivý polykač ohňostrojů, jež zničehonic zaslepují oči a zanechávají po sobě umělecké opojení, v němž mění se fontány jevů v nové a nové fontány básnických slov, jež nedojímají sice tolik naše srdce, ale tím více okouzlují naše smysly, — ale Seifert není v jádře umělec tvořící z životní pěny. Je mnohem víc básník, člověk bloudící, zvolna se ujasňující citlivosti, u něhož krása není projevem svébytným, ale zvolna krystalizujícím na hranách životní zkušenosti. Nepíše autonomní svobodnou poezii, věci nejsou pro něho mravně lhostejnými tvary, báseň není u něho hrou volných představ, naopak. Tento lyrik, jenž přešel od proletářské poezie k čiré hře fantazie ve své třetí knížce, se v posledních letech vrací k poezii kořenící v reálném životě, k meditaci, zahrnující dlouhé pochody jeho vnitřního života, k váhavé osobnostní zpovědi lidského já a jeho poměru ke světu. Tím, že dává lidský obsah formálnímu výboji své poetické periody, vyrostl Seifert v básníka, jenž se našel.
Výbor nejkrásnějších Seifertových milostných veršů, uvedený básní "Sloky milostné" ze sbírky "Samá láska", kreslí citový a erotický profil básníkův a ukazuje obohacující význam lásky v lidském životě. Knížka j doplněna kongeniální kresbou Maxe Švabinského na frontispice
Svazek soustřeďuje básníkovy poslední tři sbírky Morový sloup, Deštník z Piccadily a Býti básníkem. První z nich, která měla být jakýmsi rozloučením se čtenáři, patří k autorovým nejintimnějším sbírkám. V Deštníku z Piccadily autor naopak otevírá svět vzpomínek, zpovědí a prožitých příběhů, svět lásky, ale i smrti. Skutečným rozloučením se čtenáři se vlastně stala až poslední sbírka Býti básníkem, jejíž titul i motto převzaté z pomájovského básníka V. Šolce naznačuje, že v ní půjde o „sladké neštěstí“ býti básníkem. Svazek doplňuje přehled nejrůznějších samizdatových i pololegálních edic Seifertových veršů ze sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. – Editorka svazku Marie Jirásková.
Bibliofilské vydání legendární poetistické sbírky, vycházející souběžně česky a anglicky (v jedinečném přetlumočení Dany Loewy, které jí v roce 1992 přineslo první cenu v překladatelské soutěži pro studenty vypsané Americkým svazem překladatelů ATA), jako připomenutí dvaceti let, jež letos v říjnu uplynou od udělení jediné Nobelovy ceny za literaturu českému autorovi. Kniha vychází v grafické podobě, kterou jejímu prvnímu vydání v roce 1925 vtiskl Karel Teige.
Druhý svazek Díla Jaroslava Seiferta představuje patrně nejslavnější poetistickou sbírku Na vlnách TSF (1925), právem proslavenou básnicky typografickým podílem Karla Teiga. I proto bude přetištěna jednak jako reprint, jednak v Seifertově pozdější redakci jako sbírka Svatební cesta (1938). Přelomovou knihu veršů v Seifertově poetice představuje sbírka Slavík zpívá špatně (1926), zprvu pokračující v poetistickém veselí (původně zamýšlený název také byl Orfeus v baloně), v druhém oddíle ale reflektující i závažnější témata – první světovou válku, ruskou revoluci... Básně a libreta do sbírek nezařazené přinesou filmové opusy publikované v avantgardních revue (Disk, Pásmo), ale také dosud netištěný Návrh scény na II. Spartakiadu (1928). Neméně zajímavé budou Seifertovy překlady stojící ve znamení Guillauma Apollinairea: Prsy Tiresiovy (v roce překladu – 1926 – uvedeno v Osvobozeném divadle; svazek přinese reprint Teigovy úpravy), Apollinairův román Zavražděný básník (přeloženo s M. Šramlem) a další drobné prózy z dobového tisku. Lahůdkou bude edice bibliofilského alba Paris, jež k Vánocům roku 1927 vydal dr. Štorch-Marien, a jež kromě antologie francouzské poezie vyniká jemnými, ručně kolorovanými lepty Josefa Šímy. V rámci Díla Jaroslava Seiferta půjde o výtvarně patrně nejbohatší svazek (dále např. Hoffmeister, Muzika), doprovozený v těchto spisech obvyklým různočtením, zachycujícím podobu jednotlivých Seifertových redakcí. – Editor svazku Filip Tomáš.
Báseň oslavující krásu zachycenou ve Švabinského grafických dílech – ženské tvary, vlasy, květiny. Bibliofilie, vydáno v roce 80. narozenin národního umělce Maxe Švabinského.
Cyklus deseti básní, které vyjadřují smuteční náladu dní od onoho kalného rána 14. září 1937, kdy zemřel T. G. Masaryk, do dne pohřbu, kdy bylo jeho tělo vezeno Prahou na dělové lafetě.
Krásná užitková kniha, sv. 15. Vyzdobila Ludmila Jiřincová: 1 celostránková, 25 menších kreseb a vigneta vazby. Původní celoplátěná vazba se zlacením, 13,5 x 8,8 cm, 16 dvojlistů.
Známá postava Babičky Boženy Němcové rozehrála autorovu fantazii tak, že básnicky ztvárnil její osobnost, osudy i city, jimiž hořelo i trpělo její srdce, a promítl do nich spisovatelčin trpký lidský a citový úděl. „Noc byla tenkrát bezmála / a Úpa byla rozvodněna. / Volal jsem do tmy jejich jména, / dvě krásná jména, zoufalá.// Té, která byla raněna / a sežehnuta bleskem krásy, / básnířky, která vplétala si / krvavé trní do jména.“ Tak jako v počátečních verších i v dalších slokách celé Písně konfrontuje básník nejednou osud nešťastné Viktorky – jak ho známe z Babičky – s osudem autorky.
Lyrika zachycující atmosféru podzimního času. Obsahuje básně Září, Romance o svatém Václavu, Říjen, Píseň u kamen, Listopad, Podzimní vzpomínka, Česká modlitba. Bibliofilie, Sáňka 4802. Pro přátele Pestrého týdne vydáno k Vánocům 1937.
Verše vybrané z lyriky básníka, jenž sám o sobě vyznal, že "láska k velikým věcem srdce unáší" a ve svých básních shrnul všechno bohatství, štěstí i bolest lidského citu.
Třetí svazek soustřeďuje básníkovy sbírky z přelomu 20. a 30. let, kdy dochází pod vlivem autorovy skepse k revolučním řešením společenských problémů i k proměně jeho poezie. Seifert si zde vytváří motivický a tematický kánon (dětství, maminka, pražské scenerie ad.), který se stal pro jeho další tvorbu trvale příznačný. Druhou polovinu svazku pak tvoří básně z let 1928–1933, nezařazené do sbírek, Seifertovy překlady (především Verlainovy poezie) a oddíl dubií, tedy příspěvků, kde Seifertovo autorství není zcela prokazatelné. – Editor svazku Jiří Brabec.
Obsahuje Seifertovu báseň o společném mládí obou básníků a dvanáct Bidlových karikatur Františka Halase. Bibliofilie, Bubla 6908. Tištěno jako rukopis ke vzpomínkovému matinée na paměť Františka Halase 13.11.1949 v Divadle hudby.
Výbor básní našeho předního básníka, v nichž se vyznává z lásky k hlavnímu městu, ke svému městu, které nahlíží okouzlenýma očima dítěte, zamilovaného mladíka i starce, který hledí zpět do svého dětství a mládí a do historie města, Praha nahlížená očima básníka. Každá báseň je doplněna o osobité obrazy Ivana Svatoše, který své město miloval neméně, než básník. Paralela mezi slovy a obrazem nechá čtenáře nahlédnout do města umělců a je pobídkou k tomu, aby každý začal objevovat tu svou Prahu, Prahu, kde na koni projížděli králové, Prahu, odkud vládli císaři i Prahu, kde nevšímavě chodíme ulicemi a navzdory mnoha krásám kolem sebe vidíme jenom únavnou šeď všednosti. Tu Prahu, kde vždy na jaře voní šeříky a kde můžeme z mostů číst budoucnost z vltavské hladiny.