Autor se inspiroval postavou Babičky Boženy Němcové a ve své básni její život, pocity a osud propojil s vlastním těžkým osobním a citovým zážitkem. Vytvořil tak poetický obraz ženy, která prožívala bolest a utrpení. Úvodní verše – „Noc byla tenkrát bezmála / a Úpa byla rozvodněna. / Volal jsem do tmy jejich jména, / dvě krásná jména, zoufalá.// Té, která byla raněna / a sežehnuta bleskem krásy, / básnířky, která vplétala si / krvavé trní do jména.“ – naznačují, že básník v celé Písni srovnává osud nešťastné Viktorky z Babičky s vlastním životem.