Básník o svých textech mluvil jako o sbírce rozdrobených vzpomínek, ne o klasických pamětech – malých, často hravých, ale i smutných a temných příbězích. Kniha Všecky krásy světa je složena z desítek takovýchto krátkých próz, které se dotýkají širokého spektra témat: rodného Žižkova, Prahy, Kralup nad Vltavou, lidí z dětství i dospělosti, a především umělců, se kterými se básník během života setkal.
Kniha měla složité osudy, a to jak při hledání nakladatelství, tak v samotném svém vývoji. V sedmdesátých letech ji fotograf Oldřich Rakovec požádal doprovodit svými texty pro knižní vydání s názvem Co všechno zavál sníh, které mělo vyjít v Albatrosu. Rukopis však byl brzy zamítnut. Básník přesto pokračoval v psaní a texty se postupně rozšiřovaly. Před konečnou podobou knihy vznikly tři různé verze, které se od finální podoby lišily názvem, tématy i rozsahem.
V sedmdesátých letech kniha v Československu nemohla vyjít, přesto se rukopis šířil opisováním. V roce 1976 Vlasta Chramostová představila některé kapitoly v Bytovém divadle a Nadace Charty 77 podpořila vydání gramofonové desky s výběrem těchto čtení v nakladatelství Šafrán v Uppsale. Některé kapitoly vyšly také v samizdatových edicích Kvart a Česká expedice. Československý spisovatel knihu vydal v letech 1983 a 1985, ale s mnoha cenzurními zásahy. Necenzurované a doplněné vydání se objevilo až v letech 1993 a 1999.
Toto vydání, které uzavírá řadu Seifertových děl, obsahuje tato doplněná vydání a také původní knihu Co všechno zavál sníh, která vyšla v Albatrosu v roce 1992, rozšířenou o texty z dosud nezveřejněných rukopisných verzí.
Vydání vzniklo za podpory Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy, Nadace Český literární fond a Města Kralupy nad Vltavou.