Sirotci z války

Příběh sleduje osudy dvou mladých mužů, kteří v Československu padesátých a šedesátých let hledají své místo v životě a pocit bezpečí. Autor na něj dohlédl v sedmdesátých letech, ale kniha tehdy nebyla vydána. Ačkoli autor nezamýšlel kritizovat společnost, čas ukázal, jak tíživá a bezútěšná ta doba byla – a to právě proto, že hrdinové s ní nijak nesouhlasí, ale naopak se s ní zcela sžili. Nevědí, a ani je nenapadne, že by mohla existovat jiná realita, a proto se snaží jen pochopit svět kolem sebe a najít v něm své místo. Jejich pocit ztracenosti je hluboký: na začátku dospělosti zjišťují, že vše, co považovali za jisté – rodinné vazby – je zpochybněno. Zjišťují, že muž, kterého považovali za otce, je pouze poručník a že nejsou bratři, jak si celou dobu mysleli. Přesto se nevydávají hledat své biologické rodiče, ale s nadšením se obracejí k budoucnosti, která je však v této situaci plná nejistoty. Příběh lze vnímat jako metaforu univerzálního lidského hledání.