Antologie je koncipována jako sborník mladé prózy a svými tématy a náměty se upíná ke dnům, které prožíváme (70. léta). První díla později známých českých spisovatelů.
Novela je první částí zamýšleného triptychu, a je předznamenáním dalšího vývoje autora. Na osudech hrdinky, dělnické spisovatelky Anny Tmějové, je kromě jednoho statečného lidského charakteru a doby, v níž zrál, zpodobněn proces umělecké tvorby.
Hlavní postavou románu je zatrpklý Járin Koštýř,který se vyrovnává s nešťastnou láskou, táhne v čase svůj život a doufá, že ještě něco zajímavého zažije.
Mystika dnes na Západě konečně začíná ztrácet příhanu, jež na ní lpěla celá staletí. Významní představitelé západní kultury k ní již přistupují vážně a s respektem, zjišťují, že bez nekvietistické, světu otevřené mystické spirituality je každá kultura po náboženské stránce neúplná. Pokusem o ujasnění si, oč v mystice vlastně běží, a o hledání odpovědi na důležité otázky s ní spjaté jsou i tyto eseje. Snaží se především osvětlit povahu mystické zkušenosti v jejích vyšších polohách a zjišťují nepřevoditelnost bezprostředně-zkušenostní stránky poznání na stránku teoreticky určovanou. Autor charakterizuje nejvýznamnější typy zkušenosti intuice a nastiňuje měřítka adekvátnosti jejího výkladu. Tematizuje fenomén vnitřní proměny jedince, který odhalil svou ontologickou svébytnost a přesunul centrum žití z osoby na niternou hlubinu. Pokud jde o metafyzická pojmová určení intuitivně zakoušené, myšlením vposledku neuchopitelné a v tomto smyslu nemyslitelné absolutní Přítomnosti, rozlišuje autor mezi jejich původními, namnoze metaforickými či symbolickými elementárně-metafyzickými verzemi a jejich pozdějšími odvozenými a teprve sekundárně důležitými verzemi teoreticko-metafyzickými.
Román-aluze kolem postavy básníka Sergeje Jesenina nechce být románem biografickým, i když určitým způsobem reflektuje básníkovo životopisné pásmo s jeho skandály, milostnými avantýrami, legendami a mýty. V Modravém večeru se Jiří Navrátil opírá především o Jeseninovu dochovanou korespondenci a popisuje krátké období obnoveného přátelství mezi někdejšími spolužáky, Gríšou Panfilovem a právě Sergejem Jeseninem, odehrávajícího se v posledním roce Jeseninova života. Román, který je současně i jakousi zastřenou autobiografií autora, vyznívá elegicky - přátelství nemá perspektivu, osudy obou mužů jsou po letech příliš rozdílné.
Patnát povídek patnácti českých autorů: Eva Bernardinová, Václav Dušek, Petr Hájek, Jan Kostrhun, Petr Koudelka, Lubomír Macháček, Jiří Medek, Jana Moravcová, Jiří Navrátil, Ota Pavel, Petr Prouza, Miroslav Rafaj, František Stavinoha, Jiří Švejda, Miroslav VízdalFrantišek Stavinoha, Jiří Medek, Miroslav Rafaj & Miroslav Vízdal
Příběh o hledání domova a citového útočiště dvou čerstvě dospělých chlapců v kulisách Československa padesátých až šedesátých let. Rukopis byl dopsán začátkem let sedmdesátých, ale autor se tehdy o vydání už nepokusil. Společenská kritika sice nebyla jeho záměrem, ale časový odstup ještě zvýrazňuje fatální upocenost a šedivost doby - právě proto, že hrdinové s ní nijak nepolemizují, jsou s ní naopak až děsivě srostlí - nepoznali (a ani je nenapadne, že by mohli poznat) něco jiného, snaží se jen prostředí pochopit a zabydlet se v něm. Aniž si to uvědomují, jejich vykořenění je takřka dokonalé: na prahu dospělosti je zpochybněna jejich jediná jistota - rodinné vazby. Dozvídají se totiž, že jejich otec je ve skutečnosti pouhým poručníkem a že oni dva ani nejsou bratři, ačkoliv tak byli vychováni. Navzdory nabízejícímu se klišé však nepátrají po svých rodových kořenech - naopak se dychtivě vrhají vstříc budoucnosti, která se ovšem v této situaci hledá nesmírně obtížně. S určitou nadsázkou lze tento příběh číst jako podobenství o lidském hledání každého z nás.
Ve zlomcích zachycuje autor osudy jedné rodiny v rozmezí 25 let. Román je příběhem pokleslé aktivity, zachycuje dětství a dospívání dvou bratrů (jeden z nich v patnácti letech zemře) a posléze opuštění rodného hnízda, v němž svůj život dožívá stárnoucí matka.
Základ románu tvoří povídka "Na Radhošť", kterou spolu s ukázkou z novely "Událost" najdeme už v ve sborníku, který vydala Mladá fronta. Román má dvě části, první se odehrává kolem roku 1948, druhá spadá do r.1964. Jde o rodinné drama, vztah otce a syna.
Knihu tvoří tři novely, které jsou variantami na téma vnitřní samoty. Jejich hrdinové - dospívající chlapec, mladý muž po dvacítce a stárnoucí korektor jsou postavy jedné krve, mají stejný vztah k světu, který ohmatávají nedůvěřivě, připraveni se okamžitě stáhnout do ulity svého já.
Hrdinou tohoto románu je havíř Jožka, který nosí v sobě jako těžko a nezacelenou ránu zkušenost z koncentračního tábora, a pokouší se žít, zbavit se traumatu, ale jde to těžko.
Společenský, satiricky laděný román z prostředí pražského ochotnického divadla. Hlavním hrdinou je mladý nakladatelský korektor, který se snaží uvést na prknech periferního divadélka svou dramatickou prvotinu. Tragikomické okamžiky z rodinného prostředí se prolínají s divadelním prostředím. On sám hledá své místo v životě a postupně poznává pravé životní hodnoty.