Jiří Navrátil ve svém románu volně navazuje na život a osobnost básníka Sergeje Jesenina, aniž by se jednalo o přímou biografii. Přestože kniha čerpá z Jeseninových skandálů, milostných vztahů a okolních pověstí, soustředí se především na poslední rok jeho života a obnovené přátelství s Gríšou Panfilovem, jeho bývalým spolužákem. Autor se při psaní opíral o dochovanou korespondenci básníka. Román, který lze vnímat i jako odraz autorových vlastních vzpomínek, má melancholický tón – přátelství je odsouzeno k zániku, protože životy obou mužů se po letech výrazně rozcházejí.