Vladař

Machiavelli ve Vladaři zkoumá podstatu občanství a státu. Podle něj se lidé řídí především rozumem a logikou, nikoli morálkou. Klíčovou postavou je panovník, pro kterého je důležitý cíl, a cesta k němu je méně podstatná. Autor se zaměřuje výhradně na knížectví, o kterých psal i ve svých dřívějších pracích, jako jsou Florentské listy a Život Castruccia Castracaniho z Lukky. Knížectví dělí na dědičná, kde vládne jedna rodina po dlouhou dobu, a nově dobytá. Vláda v dědičných státech je pro panovníka snazší, protože stačí navázat na předchozí režim a přizpůsobit se okolnostem. Lidé takového panovníka obvykle přijímají, neboť nemají důvod mu ubližovat. Smíšené knížectví, tedy stát, který je součástí většího celku, může čelit problémům, zejména pokud se liší kulturou, jazykem či náboženstvím. Machiavelli navrhuje různá řešení, například vojenské posádky nebo zakládání kolonií. Panovník by měl potenciální protivníky buď získat na svou stranu, nebo je zničit. Důležitá je prozíravost, která mu umožňuje včas jednat. Panovník může být zvolen i občany, což vede ke třem formám správy: knížectví, svobodě nebo anarchii. V případě ohrožení se může panovník bránit sám nebo s pomocí spojenců. Pokud má dostatek sil, je lepší bojovat otevřeně, jinak by se měl opevnit a soustředit se na obranu hlavního města. Na závěr Machiavelli uvažuje o roli osudu, který podle něj ovlivňuje život jen z poloviny. Zbytek závisí na lidské iniciativě a schopnosti přizpůsobit se. Vladaře věnoval Lorenzovi Medicejskému. Kniha obsahuje chybné ISBN 978-80-87021-73-6.