Umění stárnout

Většina lidí se s myšlenkou stárnutí nesmiřuje a raději o něm nepřemýšlí. Stáří je často vnímáno jako něco děsivého. Anselm Grün ve své knize Stárnout je veliké umění ukazuje, že stáří, stejně jako každá jiná životní etapa, představuje výzvu a zároveň příležitost k rozvoji. Nabádá čtenáře, aby ke stárnutí přistupovali zodpovědně a uvědomovali si jeho hodnotu. Stáří je obdobím, které klade větší důraz na duchovní stránku života a umožňuje hlubší poznání sebe sama. Samotné dosažení stáří není úspěch, ale to, zda se z něj stane skutečná hodnota, závisí na každém z nás. Dobře prožít stáří vyžaduje umění. Kdo se soustředí pouze na omezení, která stáří přináší, a nedokáže se s nimi smířit, nenalezne radost, vděčnost ani štěstí. Hlavními výzvami stárnutí jsou přijetí, opouštění a smíření. Právě v nich se skrývá šance na rozvoj nových ctností, jako je pokora, trpělivost, vděčnost a mírnost. Kdo se naučí pustit, může být znovu obdarován. Stejně jako každé umění, i umění stárnout se musí člověk učit a smířit se s tím, že nikdy nebude dokonalý. Chyby jsou přirozenou součástí procesu a mohou vést k moudrosti, která ke stáří patří. Kniha se věnuje následujícím tématům: Smysl stáří, přijetí vlastní existence (smíření s minulostí, přijetí vlastních omezení, zvládání osamělosti), opouštění (majetku, zdraví, vztahů, sexuality, moci, ega), plodnost, stárnutí ve společenství, ctnosti stáří (klid, trpělivost, mírnost, vděčnost, svoboda, láska), zvládání strachu a deprese, cesta mlčení, sebetranscendence a příprava na smrt.