Kniha se zabývá vzájemným působením moci a nemoci a jejich dopadem na společnost a mezilidské vztahy. Autor, filozof a historik vědy z Univerzity Karlovy, upozorňuje, že jako biolog, nikoli lékař, si může dovolit otevřeně komentovat i témata, která jsou pro lékaře z profesních důvodů tabu. Kniha proto provokuje k diskusi a zpochybňuje zažité názory.
Zkoumá historické kořeny rozdělení člověka na tělo a duši, od antiky přes křesťanství, a dotýká se i bizarních a paradoxních jevů. Analyzuje německé medicínské myšlení, psychosomatické aspekty nemoci a problematiku normality. Kriticky se zamýšlí nad představou "normálního" člověka a poukazuje na nesrovnalosti mezi teorií a praxí.
Autor se věnuje i ekonomickým a biologickým zákonitostem v kontextu zdraví a nemoci, roli lékaře a pacienta, vlivu moci na autonomii jedince a obřadní stránce terapie. Zkoumá proměnlivost chorob, problematiku heterotrofních organismů a historické přístupy k léčbě.
Kniha se dotýká i psychologických aspektů, jako je Freudova praxe, Jungův "stín" a lidské aspirace na nesmrtelnost. Autor upozorňuje na nebezpečí medicínsko-průmyslového komplexu a na kulturní rozdíly v přístupu ke zdraví a nemoci. Celkově kniha nabízí nekonvenční a podnětné úvahy o složitém vztahu mezi mocí, nemocí a lidskou existencí.