Devadesátá léta v České republice a ve východní Evropě přinesla období bouřlivých změn a obnovy, podobné jarnímu probouzení. Autor vnímá s vděčností, že se mohl po návratu z exilu plně zapojit do tohoto vzrušujícího času. Jedním z jeho pozorování bylo, že zatímco vídeňská mentalita se vyznačuje složitostí, potlačovanými emocemi a mocenskými hrami, které připomínají Freudovy teorie, pražská duše je spíše v souladu s Jungovou psychologií. Tato doba byla také příležitostí k hlubokému zamyšlení nad sebou samým i nad společností, a výsledkem jsou tyto dvě knihy esejů, které se zabývají individuální i kolektivní psychikou.