První díl vzpomínek Stanislava Komárka se věnuje nejen jeho vlastním zážitkům z jihočeských měst Kardašovy Řečice a Jindřichova Hradce v 60. a 70. letech, ale také líčí život na jihočeském venkově od počátku 20. století, jak ho vyprávěli jeho prarodiče. Čtenář se dozví o tradičním zemědělství, chovu zvířat, hospodaření v lesích a na rybnících, o lidových znalostech přírody, o rozdělení rolí v rodině a o postojích k dětem. Komárek popisuje místní zvyky, stravování, lidovou medicínu a průběh církevního roku. Ukazuje, jak se tyto tradice proměňovaly v průběhu válek a po nástupu komunistického režimu, a jak se i v těžké době lidé snažili najít si drobné radosti. Druhá část knihy se zaměřuje na autorovo studium biologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze na přelomu 70. a 80. let, na atmosféru tehdejší univerzity a normalizačního města. Následuje popis autorovy emigrace do Rakouska v roce 1983, s jejími dobrodružstvími, životem v exilu a zkušenostmi z české emigrantské komunity. Komárek vypráví o svých cestách po světě, nadšení z revoluce v roce 1989 a o svém návratu na Přírodovědeckou fakultu v roce 1990, kde spolu se Zdeňkem Neubauerem založil Katedru filosofie a dějin přírodních věd. Vzpomíná na nezapomenutelnou a bouřlivou atmosféru „zlatých devadesátek“ v Praze, na zásadní ekonomické, organizační a ideologické změny, které se tehdy odehrály. Kniha končí rokem 2000, kdy se tempo změn zpomalilo a nastalo období klidu a stability, jehož definitivní zhodnocení je zatím předčasné.