Eseje Stanislava Komárka věnované cestám a poznávání cizích zemí a kultur představují významnou část jeho tvorby. Tato kniha se zaměřuje na jeho ranější cestopisné texty, z doby před hospodářskou krizí, a zahrnuje úvahy o zemích Evropy i jiných kontinentů, jak těch, které vnímáme jako „Západ“, tak těch, které řadíme k „Východu“. Autor se v nich ptá, zda se naplnily jeho původní představy a soudy o těchto místech. V době snadné dostupnosti informací prostřednictvím internetu se zamýšlí nad smyslem cestování. Zkoumá rozdíl mezi úsudkem a předsudkem a klade si otázku, jak se kultury vzájemně vnímají. Nehodnotíme snad jiné kultury především podle toho, jak ochotně se přizpůsobují nám? Co je v každé kultuře a národě jedinečné? A jak dalece bychom měli podporovat národní zvyky – od kulinářských specialit až po kontroverzní tradice? Neobsahuje každá kultura směsici krásy a hrůzy, upřímnosti a pokrytectví, inteligence a naivity, laskavosti a krutosti, moudrosti a hlouposti? Kolik poznatků o cizích zemích lze získat z knih a kolik je nutné prožít na vlastní kůži? Jak snadno lze poznatky přenést z jedné kultury do druhé? Teoretické znalosti se nevyrovnají osobní zkušenosti. Kam promítáme své představy o ráji a kam o pekle? A nakonec, nejsou lidé a příroda v Guyaně stejně jako všude jinde – ptáci mají křídla a zobák, lidé končetiny a domy okna a dveře?