Vrchlického pozdní poezie, vzniklá v době obnoveného lyrismu a optimismu, se soustředí na prožívání radosti i utrpení. Básník vnímá jednotu světa v okolních dojmech, ať už v hudbě vodotrysku, nebo v hloubi lidské duše. Tato propojenost je vyjádřena v jeho verších, například slovy: „Pozdraveny tisíckrát / buďte všechny skryté zdroje, / do lístků a do poupat / vámi tryská bytí moje!“