Zíbrt se ve své práci snažil propojit české bádání s vývojem ve vědě evropské. Jako zastánce kulturní historie si uvědomoval potřebu specializace v oboru historického zkoumání. V té době se začaly rozvíjet hospodářské a sociální dějiny a Zíbrt je považován za zakladatele moderních českých kulturních dějin. Vědom si mezery v českém historickém výzkumu, která spočívala v opomíjení dějin každodenního života, se pokusil ji vyplnit právě kulturní historií, aby tak udržel kontakt s evropským vědeckým prostorem. K tomuto tématu napsal řadu knih, například Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní, Veselé chvíle v životě lidu českého a Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. Věku.