Sakramenty

I v tomto básnickém cyklu, stejně jako v dalších dílech z období normalizace, se projevuje tíživá společenská atmosféra. U Šiktance se tato tíseň metaforicky zhmotňuje v obraze mrazivé sibiřské zimy, jejíž chlad umocňuje pocit osamělosti a odcizení. Autor v básních na tuto dobu nekompromisně reaguje kritikou a steskem a v této těžké době se obrací k významným osobnostem kultury (Vladimír Holan) a tradicím. Jejich vzpomínka má pro něj velký symbolický význam a posiluje ho v přesvědčení, že i přes nastalou „mrtvou sezónu“ v české krajině stojí za to bojovat za hodnoty, které mají smysl.