Karel Šiktanc ve svém básnickém cyklu čerpá inspiraci z osobnosti Karla Hynka Máchy, který se vzpíral zavedeným normám a konvencím. Stejně jako Macha, i Šiktanc cítí potřebu postavit se proti lhostejnosti a útlaku normalizace. Vytváří tak obraz básníka, jenž musí vzdorovat oficiální ideologii a zůstat věrný svému uměleckému přesvědčení, i když je za to okolím označován za podivína.