V tomto básnickém cyklu se Karel Šiktanc nechává volně inspirovat postavou Karla Hynka Máchy, který se silou své osobnosti staví proti všemu konformnímu a konvenčnímu. I Šiktanc si plně uvědomuje, že svými postoji a tvorbou musí čelit apatické normalizační době a načrtává proto portrét básníka, jenž musí bojovat proti oficiálnímideologiím a nesmí se za žádných okolností zpronevěřit svému uměleckému poslání, a to ani tehdy, je-li svým okolím považovan za "blázna krále".