Literární vědec, specializující se na ruskou a srovnávací literaturu, se zamýšlí nad současným stavem komparativistiky. V době, kdy se přehodnocují tradiční přístupy, například myšlenka studia literatury odděleně podle národů nebo představa postupného vývoje umění, navrhuje nový pohled na novověkou literaturu. Vidí ji jako prostor, kde se utkávají a vzájemně ovlivňují tři hlavní, dlouhodobé směry vnímání světa, přičemž jejich základní motivy se opakují a zároveň se v průběhu času mění. Zvláštní pozornost věnuje linii, kterou nazývá sentimentálně ironickou či romantickou, a v níž spatřuje kritické zrcadlo evropského myšlení. K autorům, kteří tuto linii reprezentují, řadí A. S. Puškina, F. M. Dostojevského, A. P. Čechova, V. V. Nabokova a z českých spisovatelů Milana Kunděru a Egona Bondyho.