Vladimír Svatoň ve své knize vnímá komparatistiku jako způsob myšlení, který se snaží pochopit literaturu v širších souvislostech, než nabízí pohled na jednotlivé národní kultury. Klíčovým pro něj je koncept „předpokladových půd“, které tyto souvislosti sjednocují. Podle Svatoňě je evropská civilizace charakteristická trvalým napětím mezi obecnými pravidly a individuální lidskou zkušeností. Počátky komparatistiky autor situuje do období novověku, kdy evropští intelektuálové začali vnímat tento rozpor odlišně od starověkého světa. Uvědomění si tohoto rozdílu se stalo základem pro evropské uvažování o dějinách a později i pro studium literatury, například při srovnávání antické a novověké tragédie či klasického eposu a moderního románu. Svatoň se v kapitolách o tragédii zaměřuje na problematiku katarze a v analýze románu zdůrazňuje jeho skryté mytologické základy.