Při loupání cibule

Na prahu osmdesátky vydal Günter Grass autobiografii, která je v souladu s jeho povahou fabulátora umělecky propracovaná a stylizovaná. Kniha neustále balancuje mezi autentickým svědectvím a fikcí, a autor sám otevřeně připouští, že i upřímná snaha o pravdivost při vzpomínání vede k vytváření příběhu, nikoli k pouhému zrcadlení reality. Grass v ní oživuje skutečné události, lidi a zážitky, které se později objevily v jeho dílech, zejména v gdaňské trilogii (Plechový bubínek, Kočky a myši, Psí léta). Jako by obrátil směr svého tvorby: dříve přetvářel život v umění, nyní se s nejistotou snaží rekonstruovat realitu, ze které jeho příběhy a postavy vzešly. Výsledkem je opět umělecké dílo – poutavé vyprávění s výraznými postavami a hravým stylem, ale zároveň vážné, upřímné a reflexivní svědectví o době a společnosti. Po vydání však tyto kvality zastínila rozruch kolem autorova přiznání, že v závěru války sloužil v jednotce patřící k divizi SS. Objektivní čtenář však zjistí, že toto dílo má mnohem více důvodů k tomu, aby bylo čteno.