Pozastavené stmívání

Pozastavené stmívání obsahuje dvě závěrečné básnické skladby Stanislava Dvorského (1940–2020). Jsou to dlouho připravovaná Někde někdy něco a báseň Počínali jsme si jako těkající dobrodruzi, která vychází posmrtně. Obě díla patří k nejvýznamnějším počinům české poezie za poslední desetiletí. Dvorského tvorba vychází z postsurrealismu, ale využívá také princip vnitřního monologu, podobně jako Věra Linhartová či Samuel Beckett. Jeho básně se vyznačují precizním a zároveň podmanivým jazykem, který vytváří napětí a působí na čtenáře. V obou skladbách silně rezonuje existenciální otázka smyslu života. Autor v nich vzpomíná na dětství a klíčové životní momenty, ale zároveň se od nich odklání a otevírá nové, nečekané perspektivy. Osobní zážitky se proměňují v novou mytologii, prolnutou s absurditou a hravostí. Dvorské básně tak postupně nabízejí komplexní a znepokojivé pohled na lidskou existenci a nevyhnutelnost smrti.